Hlavním tématem odpadového hospodářství posledních let je co největší další využití komunálních dopadů. Vyžaduje to evropská i naše legislativa. Otázkou však je, jak lze dosáhnout cílů, které jsou v legislativě stanoveny. Jednou z cest může být energetické využití odpadů nejen ve spalovnách, ale například ve formě tvarovaného paliva.
Evropská unie požaduje, aby skládkování zejména směsného komunálního odpadu bylo razantně omezeno – v roce 2030 to má být pouhých 10 % jeho celkového množství.
Ostatní se bude muset uspořit, recyklovat – nebo využít energeticky, například jako tuhé palivo. Má tato forma šanci uplatnit se na našem energetickém trhu?
Zeptali jsme se Ing. Jarmily Šťastné, novinářky a bývalé dlouholeté šéfredaktorky časopisu Odpady.
Dnes se v Česku skládkuje kolem poloviny celkového množství komunálních odpadů a toto množství klesá jen velmi mírně, navzdory rozvoji systému separovaného sběru a recyklace využitelných složek komunálního odpadu (barevné kontejnery). Ruku v ruce se stoupající životní úrovní totiž roste množství komunálních odpadů, což odliv využitelných složek do barevných kontejnerů vyrovnává. Nejde přitom o českou specialitu, tento jev zaznamenává celý svět.
Má-li Česká republika vyhovět požadavkům unijní legislativy, musíme v příštích několika letech odklonit ze skládek zhruba dva miliony tun odpadů, což není vůbec jednoduchý úkol. Značnou část z tohoto podílu tvoří biologicky rozložitelné odpady (biomasa), jejichž využitím v kompostárnách a bioplynových stanicích by se mohl podíl směsného komunálního odpadu snížit. Stále však zůstává zhruba milión tun komunálního odpadu, pro něž není další využití a stále končí na skládkách. Většinou již jde o podíly odpadu tak znečištěné a promísené, že není (zejména ekonomicky) reálné se snažit o jejich materiálovou recyklaci, tedy využití jako druhotné suroviny v průmyslu. Reálné je však jejich energetické využití, a to buď v jednom ze čtyř zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO), nebo ve formě tuhého alternativního paliva (TAP).
Výroba alternativního paliva z odpadů je u nás běžnou praxí, zpracovávají se však převážně jednodruhové průmyslové odpady s definovaným složením. Ideálním zdrojem pro výrobu tohoto TAP jsou odpady z automotive průmyslu, například odřezky látek a molitanu z výroby automobilového čalounění nebo sedaček. Pro výrobce jsou zajímavé také odpadní přepravní papírové obaly, poškozené palety a podobně. Jde o materiály dostatečně výhřevné a zároveň s poměrně stabilním složením.
Jiná situace nastává, jedná-li se o výrobu TAP ze zbytkového směsného komunálního odpadu nebo z výmětů z dotřiďovacích linek. Směsný komunální odpad je dosti komplikovaná, velice heterogenní směs, u níž je velmi obtížné jasně definovat vstupní parametry. Jednoduše řečeno, v komunálním odpadu může být cokoliv, včetně odpadů považovaných za nebezpečné, baterií nebo zbytků léčiv. Riziko, že s sebou tento materiál vnese do výroby TAP vyšší obsah těžkých kovů, chlóru, brómu a dalších příměsí, je proto poměrně vysoké.
V současnosti jsou hlavními odběrateli tuhých alternativních paliv zejména cementárny, které jimi doplňují svůj palivový mix. Při větším rozsahu výroby TAP ze směsných odpadů však jejich kapacita nebude výrobě TAP stačit. Za možného dalšího velkého odběratele tohoto paliva se proto často označují teplárny. Některé zdroje uvádějí, že alternativní paliva by u tepláren mohla nahradit až deset procent celkové potřeby. Deset procent energetického mixu tepláren by tak mohlo vyřešit velkou část problémů, které máme se směsným, dále nerecyklovatelným odpadem.
Teplárenské sdružení ČR je však k této možnosti dlouhodobě skeptické, a to zejména pro možný obsah látek, které by mohly ohrozit teplárenská zařízení. Vyšší obsah chlóru například může v kotli nebo spalinových cestách vyvolat chlórovou korozi a degradovat teplosměnné plochy. „Teplárnící“ také uvádí riziko pocházející ze zpomalovačů hoření obsažených v plastech, které by mohly dělat problémy při řízení spalovacího procesu, nebo přechod těžkých kovů přes strusku a popílky do vedlejších energetických produktů, což by mohlo omezit jejich uplatnění. Požadavky na kvalitu používaných paliv jsou v těchto ohledech poměrně přísné a podle teplárenského sdružení není jisté, že výrobci jim budou schopni vyhovět.
Proto zástupci tepláren opakovaně uvádí, že využití TAP ze směsného odpadu je sice z technického a provozního hlediska možné, ale problematické a vyžadovalo by od tepláren značné investice. Využívání TAP je z pohledu legislativy ochrany ovzduší stále považováno za spalování odpadů, což by pro teplárnu znamenalo značné provozní úpravy (čistění spalin). Pro podporu této možnosti by proto bylo třeba odpovídajícím způsobem upravit legislativu. Smysl proto dává spíše přímé energetické využití komunálního odpadu v ZEVO bez mezistupně výroby TAP.
Vývoj ukazuje, že snad nebudou proti. Výroba tuhých alternativních paliv z komunálního odpadu má však i jiné a silnější zastánce. Vedle ekologických sdružení, která jsou tradičně negativně naladěna vůči spalovnám, prosazuje toto řešení i vlivná Česká asociace odpadového hospodářství. Jak uvedl její ředitel Petr Havelka na letošních Dnech teplárenství a energetiky, paliva z odpadů jsou moderní cestou, jak v souladu s balíčkem oběhového hospodářství udržitelně navýšit energetické využití odpadů a přitom neohrozit prioritní evropské cíle třídění a recyklace komunálních odpadů a cíle redukce vzniku směsných odpadů. Podle něj většímu využití napomáhá také dotační politika unie. Ta deklaruje, že (alespoň u nás) nebude podporovat výstavbu ZEVO, naopak budou v evropském měřítku podporovány projekty na úpravu odpadů, kam by se dala výroba a využití paliv u odpadů zahrnout.
Na rozdíl od víceméně teoretických úvah, zda a za jakých podmínek využívat TAP z komunálních odpadů, již existuje místo, kde směřují k praktickému řešení.
Od léta minulého roku má společnost Veolia Energie ČR souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí k modernizaci Teplárny Přerov. Na místě zastaralé uhelné technologie by měl být do roku 2023 vybudován moderní multipalivový kotel, který bude využívat TAP, vyrobená z vytříděných nerecyklovatelných odpadů, nebo biomasu. Celková spotřeba by měla dosáhnout zhruba 114 tisíc tun ročně. Část paliv chce Veolia získávat od externích dodavatelů, část by podle podmínek kraje měla vyrábět z již nerecyklovatelných průmyslových a komunálních odpadů produkovaných v rámci Olomouckého kraje. Jedním z dalších požadavků krajské samosprávy je mimo jiné usilovat o dovoz biomasy a tuhých alternativních paliv do teplárny po železnici. Celkové investiční náklady na přestavbu přesahují jednu miliardu korun. Technologie splní budoucí emisní limity pro nejlepší dostupné technologie (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu. Jedním z předpokládaných dodavatelů tuhého alternativního paliva je společnost OZO Ostrava, kde již dnes funguje výrobní linka, zásobující cementárny v okolí.
Podle technického ředitele Petra Bielana nemá smysl rozlišovat, zda byl TAP vyroben z jednodruhových průmyslových odpadů nebo ze směsného komunálního odpadu.
Výrobce musí mít podle něj takovou technologii a postupy, aby zajistil, že jeho výsledný produkt je schopen dlouhodobě splňovat kritéria, požadovaná odběratelem.
Na přípravě přerovského projektu spolupracují s Veolií již zhruba pět let a nyní dolaďují technické detaily. Hotová technologie tak bude výsledkem dlouhodobé spolupráce mezi výrobci paliva a provozovatelem kotle, kteří spolupracují na nastavení takových parametrů, aby teplárna „na komíně“ plnila požadovaná kritéria. Nastavení obsahu problematických látek v palivu TAP je pak čistě záležitostí výrobce, který musí umět nastavit parametry vstupních odpadů i výrobní linky tak, aby palivo splňovalo požadavky odběratele.
V konkrétním případě Teplárny Přerov je situace do jisté míry usnadněna tím, že kotel zde bude zcela nový, vybudovaný na konkrétní místní parametry a navíc půjde o odolnou fluidní technologii. Jde tedy o situaci nesrovnatelnou s běžnou, několik let fungující teplárnou, která by svůj provoz musela přizpůsobit novému palivu, vyrobenému z odpadů. Tento příklad ukazuje cestu, jakou by se využití TAP vyrobených z komunálního odpadu mohlo ubírat. Rozhodně však nejde o řešení univerzální.*
Jiří Trnavský
Rozhovor z časopisu Energie 21 č. 5/2020
