15.02.2021 | 05:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Časopis Odpady: Radnice i organizátoři úklidových akcí se mohou zapojit do nejnovější studie litteringu v Česku

Výzkumný tým z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku Univerzity Jana Evangelisty Purkyně odstartoval koncem loňského roku ve spolupráci s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM novou studii, která se podrobně zaměřuje na problematiku litteringu. Bádání si klade za cíl zmapovat současnou situaci, navrhnout nástroje regulace a v neposlední řadě navrhnout systém sdílení nákladů, které vznikají v souvislosti s úklidem pohozených odpadků ve městech, kolem komunikací i v přírodě. Během letošního roku budou v rámci studie realizována také dotazníková šetření v obcích a u organizátorů úklidových akcí po celém Česku. Zapojit se mohou všichni zájemci, kteří chtějí pomoci tento problém řešit.


Případní zájemci z řad obcí, měst, neziskových organizací nebo spolků se mohou jak zapojit do studie, tak také požádat o průběžné informace, které dostanou na e-mailových adresách slavik@ieep.cz nebo katerina.koubova@ekokom.cz.


V rámci řešení bylo na konci roku 2020 provedeno pilotní testování navržené metodiky výzkumu množství a složení litteringu na vybraných lokalitách v Národním parku České Švýcarsko. K šetřeným lokalitám patří frekventované a méně frekventované turistické stezky, přístřešky a odpočívadla, místní komunikace a turisticky exponovaná místa. Sledována byla hmotnost, objem a počet kusů jednotlivých nalezených odpadů, včetně segmentace dle jednotlivých typů výrobků/odpadu. Jakkoli bylo primárním cílem sběru dat v rámci tohoto území ověřit navrženou metodiku, pak z těchto výsledků vyplývá, že dominantní zastoupení v litteringu mají hygienické odpady (papírové kapesníky, ubrousky), cigaretové nedopalky a obalové odpady (sáčky a fólie od sladkostí, ale i PET láhve, nápojové plechovky či nápojové kelímky).

V roce 2021 proběhnou další pilotní testy navržené metodiky, dotazníkové šetření u organizátorů úklidových akcí (vč. obcí), terénní šetření ve vybraných lokalitách na celém území České republiky a analýza sebraných dat. Součástí studie je i sociologické šetření, které by mělo identifikovat hlavní faktory ovlivňující litteringové chování v České republice a pomoci při návrhu nástrojů prevence litteringového chování dle jednotlivých cílových skupin (s akcentem na mladé dospělé). V neposlední řadě bude podle požadavků zákona a směrnice SUP navržen způsob sdílení nákladů, které v souvislosti s úklidem litteringu vznikají. Spolupráce se subjekty, kterých se téma litteringu jakýmkoliv způsobem dotýká, bude v příštím roce esenciální. Podrobné výsledky budou součástí finální studie na podzim letošního roku.

Littering není novinkou. Jakkoli máme pocit, že se jedná o současný fenomén, který souvisí s konzumním způsobem života dnešní společnosti, pak pravdou je, že studiem litteringu se výzkumníci zabývali již v 70. letech 20. století. První výzkumy se soustředily zejména na kvantifikaci množství a složení litteringu, nicméně postupem času se stále více pozornost obracela na analýzu samotného litteringového chování a hodnocení nástrojů, jejichž smyslem je prevence vzniku litteringu nebo regulace těch, kteří littering vytváří. V České republice byla jednou z prvních komplexních studií na toto téma studie ETC Consulting z roku 2008 s názvem “Analýza litteringu v České republice.”

Definice pojmu ‘littering’

Klíčovým aspektem jakékoli analýzy litteringu1, fenoménu, jehož řešení je nutné hledat na pomezí odpadového hospodářství, zajištěním čistoty města a ochranou přírody, je vymezení pojmu. Klíčovým je zejména rozdíl mezi litteringem a nelegálním chováním, jehož důsledkem je vznik černých skládek, nebo nepořádek kolem sběrných nádob na separaci, či odpadkových košů. Jednotlivé definice v různé míře akcentují povahu litteringového chování (zda se jedná o záměrné, či nezáměrné chování, nebo zda může littering vznikat i nezávisle na člověku), druhy odpadů, které lze a nelze považovat za littering (např. z hlediska velikosti), stejně jako prostor, ve kterém vzniká.

V rámci probíhající studie pracuje řešitelský tým s následující definicí, která odráží zkušenosti různých analýz litteringu, jež byly provedeny v zemích Evropské unie v posledních 10–15 letech. Littering je úmyslně nebo neúmyslně pohozený, ponechaný nebo vlivem přírodních procesů (např. vítr, či voda) zanesený odpad v urbanizovaném nebo přírodním prostředí a také v blízkosti dopravní infrastruktury mimo místa určená pro sběr odpadů (nádoby, odpadkové koše apod.), u něhož původce nejeví aktivní snahu o sběr, a který má negativní vliv na životní prostředí.

Litteringové chování

Obecně je možné shrnout, že v pozadí litteringového chování jsou chybně nastavené intrinsické (vnitřní), extrinsické (vnější) motivace a v neposlední řadě tzv. situační proměnné. Zatímco k vnitřním motivacím patří zejména morální a sociální normy, zvyky a environmentální hodnoty, úroveň environmentálního povědomí, pak k vnějším motivacím patří tlak formálních norem (např. zákazy, či příkazy), nástroje regulace (pokuty), nebo tzv. měkké nástroje v podobě komunikačních a informačních kampaní. Situační proměnné mají povahu dostupné odpadové infrastruktury, kterou mají lidé k dispozici v okamžiku, kdy se rozhodnou odpadu zbavit. Typickým případem je dostupnost odpadkových košů, sběrných nádob na využitelné složky odpadu, nebo např. sběrných dvorů. Khawaja a Shah (2013) shrnují výše uvedené faktory a uvádí, že k litteringovému chování dochází v případě, že jsou lidé líní odstranit odpad řádným způsobem, kdy argumentují, že nedělají nic, co by nedělali druzí, nebo pokud nemají na blízku odpadkové koše.

Studií, které se zabývají analýzou behaviorálních faktorů způsobujících litteringové chování, bylo v minulosti publikováno velké množství. Vzhledem k výsledkům je však třeba přiznat, že formulovat na jejich základě jednoznačné závěry je velmi obtížné. Schultz et al. (2013) uvádí, že litteringové chování je typické většinou pro muže ze skupiny tzv. mladých dospělých, kteří žijí spíše na vesnici než ve městě. Bator et al. (2011) potvrzují důležitou roli pohlaví, ale i věku s tím, že nižší sklony k litteringovému chování u starších lidí vysvětlují tím, že jak lidé stárnou (dozrávají), tak se prohlubují aspekty socializace a role normativních norem (sebekontroly) roste. Současně však autoři přiznávají, že vysvětlením může být i vyšší zájem starších lidí o environmentální otázky, než je tomu v případě mladších lidí.

Z hlediska situačních proměnných dospěli Schultz et al. (2013) k závěru, že míra litteringu roste v území, kde se již nachází volně pohozený odpad (neboli littering produkuje další littering)2 a současně v území, které je nedostatečně vybaveno odpadkovými koši nebo jinými recipienty odpadu. Bator et al. (2011) dodávají, že nejen samotná vybavenost odpadkovými koši, ale i jejich dostupnost a vzdálenost, kterou musí producent odpadu k odpadkovému koši ujít, jsou důležitými prediktory litteringového chování. Obecně je tedy možné uzavřít, že čím více je odpadkových košů, nádob na sběr odpadu v daném území, čím jsou dostupnější a čím kratší je vzdálenost, kterou k nim producent odpadu v urbanizovaném prostředí (vč. parků) musí překonat, tím menší je littering.

Jak však vyplývá ze zkušeností posledních let, pak v přírodním prostředí (zejména pak v NP a CHKO) se umisťování odpadkových košů hlouběji do NP a CHKO neosvědčilo a na většině tohoto území se od tohoto systému upustilo. Hlavním důvodem byla neustálá přeplněnost těchto nádob, roznášení po okolí vlivem přírodních procesů a divokou zvěří. Odpadkové koše se umisťují zejména u výchozích bodů turistických tras a návštěvníci jsou tak stimulování k tomu, aby si své odpady odnesli s sebou.

I přes vybavenost území odpadkovými koši/nádobami pro sběr odpadu k litteringovému chování dochází a tudíž je třeba hledat další faktory, které toto chování ovlivňují. Těmito faktory jsou zejména osobní a sociální normy. Sociální normy se vyznačují tlakem, který vyvíjí společnost (nebo komunita) na chování člověka. Bator et al. (2011) dokládají, že litteringové chování je typické spíše pro jednotlivce, kteří jsou o samotě, než pro pro ty, kteří se pohybují ve skupině, nicméně mnohem důležitějším faktorem je hustota lidí pohybujících se v daném území. Čím vyšší hustota lidí, tím nižší sklony k litteringovému chování. Důvodem je zejména obava z přistižení (neboli tlak komunity). Williams et al. (1997) na příkladu Austrálie dokládají, že mladí lidé pod 24 let (ale nad 15 let) produkují více litteringu, pokud jsou ve skupině, zatímco starší lidé zejména tehdy, pokud jsou sami.*

Doc. Ing. Jan Slavík, Ph.D.

(IEEP FSE UJEP)

Ing. Kateřina Koubová,

EKO-KOM, a. s.

 

Reference

Bator, R.J., Bryan, A.D., Schultz, P.W. 2011. Who gives a hoot?: Intercepts surveys of litterers and disposers. Environment and Behavior. 43(3), 295-315.

Khawaja, F.S., Shah, A. 2013. Determinants of littering: An experimental analysis. The Pakistan Development Review. 52(2), 157-168

Schultz, P.W., Bator, R.J., Large, L.B., Bruni, C. M., Tabanico, J. J. 2013. Littering in context: Personal and environmental predictors of littering behavior. Environment and Behavior. 45(1), 35-59.

Williams, E., Curnow, R., Streker, P. 1997. Understanding littering behavior in Australia. Beverage Industry Environment Council. ISBN 0646326678

Poznámky:

1Slovo littering pochází z angličtiny a jeho obecný význam je odhazování odpadků. Nicméně z hlediska interpretace je třeba rozlišovat mezi jednotkami odpadu, kterého se člověk zbavuje (‘litter’) a chováním, které ke vzniku tohoto odpadu vede (‘littering’) (Schultz et al., 2013). Vzhledem k tomu, že toto slovo nemá v České republice ekvivalent, vžilo se označení ‘littering’ pro odpad, který je odhazován, a chování, které k němu vede, se označuje jako ‘litteringové chování’.

2Důvod, proč k litteringovému chování dochází zejména v území, kde se již nachází volně pohozený odpad, blíže specifikují Bator et al. (2011). V takovém případě se totiž aktivují tzv. pro-litteringové normy, neboť jedinec má pocit, že litteringové chování je ‘normální’.

3Bator et al. (2011) dodávají, že dostupnost a vzdálenost nádob jsou důležitějším prediktorem, než normy chování vůči litteringu. Williams et al. (1997) potvrzují, že jako hlavní důvod pro littering uvádí lidé lenost. K dalším důvodům patří nedostatek odpadkových košů v okolí, zvyk nebo zapomětlivost, či nepohodlí spojené s nošením odpadu.

 

Článek z časopisu Odpady, č. 02/2021

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down