Časopis Odpady: Odpady jsou jedním z pilířů dekarbonizace průmyslu

Uhelný bussiness jednou skončí a dekarbonizace teplárenství je nevyhnutelná. Jako jeden z prostředků, jak toho dosáhnout, se nabízejí odpady, uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Nové zákony budou navíc odpady odklánět ze skládek a tlačit na jejich efektivnější využívání.

„Odpady určitě jsou jedním z pilířů, na kterých vystavíme odklon od uhlí,“ řekl ministr Karel Havlíček na zářijové konferenci Dny teplárenství a energetiky (DTE). Už dříve sdělil, že Česko má na transformaci energetiky připraveno víc než 100 miliard korun, do teplárenství mají jít desítky miliard. „Čeká nás přechod na plyn, biomasu, energeticky využívat budeme také odpady. Jsme připraveni podpořit přechod tepláren na jiné zdroje a udržet zásobování cenově dostupným teplem,” dodal. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) plánuje, že do budoucna bude minimálně 60 % dodávek pocházet z vysoce účinných zdrojů, které spolu s teplem vyrábějí i elektřinu. Zdrojem peněz budou podle resortu mimo jiné takzvaný Modernizační fond, Regionální rozvojový fond, Fond pro spravedlivou transformaci a několik miliard korun bude také v nových operačních programech – operačním programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK) a operačním programu Životní prostředí (OP ŽP). První programy má být možné čerpat od příštího roku. Transformaci teplárenství podle MPO podporuje také už dřívější snížení daně z přidané hodnoty pro teplo a chlad. Od letošního ledna sazba klesla z 15 na 10 %. Energetický regulační úřad chystá nový model cenové regulace teplárenství. Podpořit to má také připravovaná čtveřice takzvaných odpadových zákonů z dílny Ministerstva životního prostředí (MŽP), které by mimo jiné omezily skládkování takových odpadů, které mají vysoký parametr výhřevnosti.

MOŽNÝ NÁSTUP MENŠÍCH SPALOVEN

Jako jednu z možností, jak poměrně rychle zajistit zásobování teplem z průmyslových odpadů, je mikrospalovna, vysvětlil na konferenci DTE Jan Krišpín ze společnosti EVECO Brno, s. r. o., podle kterého jsou malé spalovny jednodušší pro stavbu a montáž, vyžadují méně pracovníků na provoz a unikají systému emisních povolenek právě díky nižší kapacitě. EVECO Brno, s.r.o. ve spolupráci se společnosti C-Energy Planá vyvinulo a zprovoznilo takzvané modulární kontejnerové zařízení pro termické zpracování a energetické využití odpadů, o výkonu cca 2 MW a má zpracovatelskou kapacitu až 2400 tun odpadů ročně. Zkušební provoz by měl skončit v polovině příštího roku. Podle Krišpína vzniklo zařízení během dvou let. Protože je menší zařízení na energetické zpracování odpadů logicky limitované množstvím odpadů, které dokáže přijmout, je podle Krišpína přesto ekonomicky smysluplné. „Udělali jsme několik testů na výměty z třídících linek a dospěli jsme ke zjištění, že jejich průměrná výhřevnost se pohybuje okolo 25 až 32 megajoulů na kilogram, což je z pohledu výroby tepla poměrně zajímavé. Těch 2400 tun nám v podstatě udělá ročně 50 000 gigajoulů,” vysvětlil s tím, že management proto postavil ekonomiku ZEVO takzvaně naruby, a namísto toho, aby se soustředil na množství zpracovaných odpadů, zaměřil se na efektivitu produkce tepla.

MENŠÍ KAPACITA I PRO KOMUNÁLNÍ ODPAD

Menší ZEVO pro komunální odpad je také možností pro středně velká města, i když v jejich případě by nešlo ani tolik o pomoc k dekarbonizaci teplárenství, jako spíš o cestu k naplnění zpřísňující se odpadové legislativy. Jak už dřív pro časopis Odpady uvedla Zuzana Hernandez, projektová manažerka společnosti MVV Energie CZ a. s., představuje menší zařízení na využití komunálního odpadu pojistku pro město, že se v důsledku případného dalšího zpřísnění odpadové legislativy nedostane do potíží. „Další vliv na omezení nákladů na likvidaci komunálního odpadu má i umístění ZEVO v lokalitě města, protože odpadnou (v čase rostoucí) náklady na odvoz odpadu do vzdálené skládky nebo velké nadregionální spalovny,” uvedla už dřív Hernandez s tím, že minimální emise škodlivých látek ze zařízení typu ZEVO ovšem nejsou zadarmo. Malá zařízení s roční kapacitou mezi deseti až dvaceti tisíci tunami spáleného odpadu ročně musejí být vybavena stejně účinnými technologiemi na čistění spalin jako zařízení s kapacitou v řádu stovek tisíc spálených tun. „Aby byl provoz ZEVO výhodný jak pro soukromého investora, tak pro město a jeho obyvatele, je z pohledu budoucích cen za teplo a za likvidaci odpadu zásadní, aby investice do výstavby ZEVO byla ekonomicky přiměřená. Čím méně vedlejších nákladů si výstavba vyžádá, například na výkup pozemků nebo výstavbu inženýrských sítí, tím samozřejmě lépe,“ dodala.

OŽEHAVÉ TÉMA TAP

V souvislosti s odklonem od uhlí a jeho částečném nahrazení odpady, se často mluví o výrobě tuhých alternativních paliv. Ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka upozorňuje na to, že i přes neochotu řady tuzemských podnikatelů ohledně výroby takzvaných TAP, se jedná o zdroj, podporovaný z Evropské unie, a je podle něj vhodné se dotačním podmínkám přizpůsobit, neboť výrobu energie z odpadů nebude EU přímo finančně podporovat. Vyšší využití paliv z odpadů povedou podle Havelky k výstavbě menších regionálních zařízení, která nezatíží dopravu tolik, jako například jedno ZEVO na celý kraj. Navíc je podle něj pro možného investora ekonomicky zajímavější. “TAP je na rozdíl od směsného komunálního odpadu tržně obchodovatelná komodita, a je u ní možný vývoj v ceně,” vysvětlil s tím, že při tomto modelu není nutné tlačit na obce a města k podepisování dlouhodobých smluv, protože by municipality nebyly pro zpracovatele smluvními partnery. Jak je ekonomicky výhodné tuhá alternativní paliva především z komunálního odpadu vyrábět a energetikům dodávat ale dosud není jasné. Výrobce a dodavatel tuhých alternativních paliv totiž ručí na příklad za dopředu stanovenou výhřevnost a další parametry, které musejí být smluvně ošetřeny. Při nesplnění podmínek je navíc vystavený sankcím.

Aktuálně se v Česku využívají převážně tuhá alternativní paliva z průmyslových odpadů, která jsou oproti směsnému komunálnímu odpadu, většinou jednodruhová a tudíž snadněji zpracovatelná. Zatím se nejvíce využívá v cementárnách, i když také v tuzemsku vznikají nové projekty na multipalivové kotle, jako například v Karviné nebo v Přerově. Tam jde o všem o ojedinělé a cenově nákladné projekty, jak už dřív vysvětlil ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. „Tuhá alternativní paliva z komunálních odpadů totiž obsahují chlór, který způsobuje chlórovou korozi, a zařízení tím velmi trpí. Jejich spalování tedy vyžaduje úplně nové kotle, konkrétně fluidní technologii. (…) Navíc při spalování paliv z komunálního odpadu se musí řešit také otázka skladování, hygieny a zápachu,” řekl už dřív v rozhovoru pro časopis Odpady. Dodal, že energetici v Česku počítají s tím, že odpadem nahradí část uhlí, ale že bude využit spíše v klasických roštových spalovnách. „Každopádně představy některých odpadových firem, že paliva z odpadů budou teplárnám prodávat za cenu hnědého uhlí, jsou naivní. Je jasné, že za spalování paliv z komunálních odpadů se jednoznačně bude platit, stejně jako se platí za odpad, který přivezete do ZEVO. Tuhá alternativní paliva z komunálního odpadu nemají kladnou hodnotu,” dodal. Podobný názor má i Pavel Drápela z Plzeňské teplárenské, a. s., a zároveň předseda výkonné rady Teplárenského sdružení, který poznamenal, že podpora na zařízení pro využití odpadů z EU úplně nezmizela, jen musí přímo souviset s dekarbonizací, aby byla dosažitelná.

KDE TO JDE

V případě paliv z průmyslových odpadů jde ovšem podle Milana Tomáška z firmy RUMPOLD s. r. o. o výnosný podnik. Společnost začala s jejich výrobou už před dvaceti lety. Tehdy nejen že neexistovala žádná podpora ze strany státu, ale dokonce ani pracovníci živnostenského úřadu přesně nevěděli, do jakého segmentu podnikání výroba tuhých alternativních paliv patří, uvedl Tomášek. Momentálně vyrábí firma téměř 20 000 tun paliv ročně převážně z odpadů z automobilového průmyslu, jako jsou například hadice, čalounění nebo plastové součástky. „Náš materiál má výhřevnost zhruba 27 gigajoulů na tunu, takže počítám, že jsme nahradili přibližně 275 tisíc tun hnědého uhlí,” dodal.

Ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart uvedl, že tuhá alternativní paliva nejsou zdražujícím mezičlánkem a je důležité, aby vznikl certifikační orgán pro akreditaci těchto paliv. „Pokud to Česká republika ale i český business myslí s oběhovým hospodářstvím vážně, tak se k obdobným trendům musíme dostat,” dodal.

ODKLON OD UHLÍ ČERNÉ NA BÍLÉM

K budoucí dekarbonizaci teplárenství má vést také memorandum o spolupráci, které letos v červnu podepsali zástupci Českého plynárenského svazu (ČPS) a Teplárenského sdružení ČR. Signatáři uvedli, že plynárenské i teplárenské společnosti jsou do modernizace připraveny investovat miliardy korun. „Urychleně je třeba řešit změnu paliva u menších zdrojů, které potřebují splnit do roku 2023 výrazně zpřísněné ekologické normy. Odpojením zákazníků a jejich přechodem k lokálním zdrojům vytápění se nežádoucí emise přesouvají přímo do obydlených oblastí. Naopak ze snížení emisí v teplárně budou mít prospěch všichni. Celkový přechod teplárenství od uhlí je otázkou příštích 15 let,” řekl tehdy Tomáš Drápela. „Více než pětina obyvatel Česka je dálkově zásobována teplem, které vzniká spalováním uhlí. To je v kontextu mezinárodních dekarbonizačních závazků České republiky neudržitelné. Kombinovaná výroba elektřiny a tepla ze zemního plynu je vysoce efektivním a ekologickým řešením, které v maximální možné míře umožní zachovat stávající soustavy zásobování teplem,” uvedl předseda Rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý. Zatímco nyní využívají teplárny v České republice k výrobě zemní plyn zhruba z jedné čtvrtiny a více než 60 % tepla vyrábějí z uhlí, během několika let by se měl podíl zemního plynu nejméně zdvojnásobit. Vzrůst by měl také objem spalované biomasy a právě energeticky využívaného odpadu.*

Anna Soldatova

 

Článek z časopisu Odpady, č. 10/2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *