Časopis Odpady: Na jeden litr recyklovaného oleje můžete jet až čtrnáct kilometrů bez emisí

Spotřeba jedlých olejů a tuků v domácnostech i restauracích roste. Například v roce 2018 byla podle Českého statistického úřadu jejich spotřeba 17,7 kg na hlavu. Pro srovnání s rokem 1948 je to více než 2,5násobek. A logicky jich stále víc končí také v odpadech a zanáší kanalizace. I to je jeden z důvodů, proč obce musejí od loňského roku povinně zajišťovat sběr této podceňované suroviny. Jaké problémy musí radnice řešit, jak se jedlé oleje a tuky zpracovávají a proč je důležitá osvěta, i o tom jsme mluvili s Marcelou Skokanovou ze společnosti TrafinOil, která zajišťuje komplexní servis odpadních olejů.

Co se děje s vysloužilým olejem od chvíle, kdy ho člověk vyhodí do popelnice?

Vytříděný olej přivezeme do našeho provozu, kde se plastové lahve vysypou na pás naší zpracovatelské linky. Linka pak PET lahve rozdrtí, aby z nich oleje a tuky vytekly a připravily se pro další fáze zpracování. PET a plasty, nadrcené a opláchnuté, pak také předáváme k recyklaci. Olej v našich strojích projde několika fázemi čištění a odstřeďování, kde se zbaví jemných zbytků plastů, vody a biologicky rozložitelných zbytků, jako je třeba strouhanka ze smažení nebo zbytky masa z konzerv. Tento bioodpad dále posíláme do bioplynové stanice. Finální výsledek, kterým je vyčištěný a zpracovaný olej, pak dodáváme dalším zpracovatelům, kteří ho efektivně využijí.

K čemu se nejčastěji olej využívá?

Je určený pro petrochemický průmysl, který umí recyklované odpadní oleje nejefektivněji využít. Slouží jednak jako přísada do bionafty druhé generace nebo jako surovina pro výrobu stoprocentně recyklované nafty, či dokonce i k výrobě recyklovaného leteckého paliva. Dodáváme recyklovaný olej předním evropským, ale i světovým výrobcům, kteří uvádějí na trh biopaliva jak pro automobilovou, tak i leteckou dopravu.

Recykláty se ani v jednadvacátém století všeobecně netěší kdovíjak velké popularitě. Možná se ptám trochu hrubě, ale to ho v letectví někdo chce?

Rozhodně. Oblast zpracování prošla za posledních několik let tak obrovským vývojem, že si firmy skutečně dovolí dodávat palivo i do leteckých motorů. Na recyklované letecké palivo již létají například letadla společností KLM, Lufthansa nebo Emirates. Letecká doprava patří k jedním z největších světových producentů CO2, což je téma, které dnešní společností velmi silně rezonuje. Stejně efektivní je ale i v automobilové dopravě, respektive ve snižování úspor emisí CO2. Tím, že využijete ten samý olej podruhé, výrazně snižujete uhlíkovou stopu. Spočítali jsme, že záchranou a recyklací jednoho litru odpadního oleje ujedou naše osobní dieselová auta 14 kilometrů zcela bez emisí. Každý si takto může spočítat a vylepšovat svou vlastní uhlíkovou stopu.

Od loňského roku obce sbírají olej povinně. Zaznamenali jste nějaký výrazný nárůst v kontejnerech?

Neřekla bych. Je pravda, že řada obcí sbírala oleje už před zavedením povinného sběru. A také velmi záleží na tom, jak se sběr provádí. Pokud dáte jediný kontejner někam na sběrný dvůr nebo na kraj obce, tak je to samozřejmě málo, ale pro splnění zákonné povinnosti to stačí. Když ale nějaká obec má více sběrných míst, dává informace o třídění třeba do svého zpravodaje a snaží se to s lidmi dobře komunikovat, pak tam je nárůst hodně znát. Máme zkušenost, že čím blíž člověk má popelnici, tím lépe třídí.

Takže s olejem to funguje úplně stejně jako s dalšími odpady, které se doma dají třídit…

Jistě, sami to všichni známe třeba u žlutých kontejneru. Když je daleko, tak ani s těmi plasty, které jsme zvyklí třídit, se nám nechce. Stejně tak se nikomu nechce přes půl města, aby vyhodil jednu lahev oleje. My třeba vytváříme sběrnou síť tak, aby to člověk neměl dále, než jeden kilometr, spíše je to mnohem méně. Ve srovnání s popelnicemi na papír, sklo a plast je to pořád ještě hodně, ale musíme si uvědomit, že olejů se pořád ještě netřídí tolik a člověk s nimi nechodí k popelnicím tak často. Spolupracujeme ale třeba s jednou menší obcí, kde starosta rozmístil své vlastní popelnice, které my jen obsluhujeme. Lidé to tak mají ještě blíž, a mají skutečně skvělé výsledky.

Založili jste osvětovou iniciativu Třídímolej.cz. Jak radnicím pomáháte s informováním občanů?

V první řadě tak, že po nich nechceme pro osvětu žádné peníze ani velkou aktivitu. Máme svoje obrazové i textové materiály a aktuálně vyrábíme i videa. Prostě vymýšlíme celou koncepci, jak občany informovat pravidelně, smysluplně a jednoduše. Samozřejmě, pokud má obec nějaké zvláštní požadavky, tak všechny materiály upravujeme na míru zvyklostem obyvatel. My samozřejmě chápeme, že olej je pro obce i pro řadu firem jen okrajovou záležitostí, a nemají kapacitu ani energii nad ním intenzivně přemýšlet. My se ale zabýváme výhradně olejem, a přemýšlíme nejen nad jeho recyklací a svozem, ale také právě nad tím, jak lidi naučit třídit, co jim v tom brání a jak mi to co nejvíce zjednodušit.

Dají se ty výsledky porovnat? Třeba o kolik efektivnější je, když nasadíte všechny své síly, oproti tomu, když se olej sbírá na kraji obce do jediné popelnice?

Z praxe víme, že když jsou popelnice rozmístěné po obci nedostatečně nebo špatně, tak se z nich dá vytřídit něco mezi dvěma až čtyřmi procenty jejich skutečného poten-ciálu. Když ovšem zapracujeme na síti popelnic a komunikaci s občany, tak dokážeme během roku zvýšit toto číslo v průměru na patnáct procent a výše.

No a co lidem tedy nejvíce brání nebo znechucuje třídění olejů a tuků?

Největším problémem je jistě nevědomost. Řada lidí vůbec neví, že se oleje dají a mají třídit. A ti, kdo je doma alespoň sbírají a nevylévají do dřezu, tak je stejně mnohdy vyhodí do komunálního odpadu, protože nevím, kam s ním. A další překážkou je dostupnost kontejnerů, o které jsem mluvila. Naučit se třídit plasty a další obaly nám trvalo asi dvacet let. My věříme, že to s oleji a tuky půjde mnohem rychleji, protože lidé už dneska třídí spoustu komodit, a tohle je pouze další položka, i když velmi specifická.

„Já nemám friťák a vůbec nesmažím, takže nemám co třídit…“ Setkáváte se s touhle větou často?

Ano. Lidé si často neuvědomují, že olej je v řadě potravin, jako třeba v nakládaných sýrech, rajčatech, masu nebo zálivkách. Velkou novinkou pro lidi také bývá, že třídit se dají i pevné tuky, jako máslo, sádlo, margaríny nebo ztužené tuky na smažení. Dokonce výpek z masa nebo mastnotu z polévky můžete sesbírat do PET lahve vyhodit do třídicího kontejneru.

A to nejsou jediné omyly. Setkáváme se s tím, že občané často nevědí, co může olej a tuk způsobit v kanalizaci, na kompostu nebo v domácí čistírně odpadních vod. Nejen, že ucpává potrubí, ale nabaluje na sebe další nečistoty, kde se množí škodlivé bakterie. V čističkách zase může přesytit některé mikroorganizmy, které už nebudou zpracovávat jiný odpad. A už vůbec nepatří do přírody, kde dusí důležité mikroorganizmy nebo drobné živočichy.

Připravujete také vzdělávání dětí a mládeže. Co si tak pamatuji z dětství já, tak byla ekologie docela nuda. Jak je chcete oslovit?

Máme to v plánu a zatím příliš nespěcháme, protože je právě taková situace, jaká je. Nicméně je fakt, že připravujeme vzdělávací aktivity formou soutěží, a aby školy fungovaly i jako sběrná místa. Chceme nejdřív otestovat, co bude děti bavit a jak jim to nejlépe vysvětlit, aby to právě nebyla jen další nudná ekologická výchova, ale aby to mělo smysl.

Jak jste sama řekla, pro mnohé radnice jsou oleje a tuky spíš okrajovou záležitostí. Když se ale někde rozhodnou, že je třeba jejich sběr výrazně zlepšit, od čeho se odrazit? Co je třeba udělat nebo promyslet jako první?

Určitě doporučuji podívat se na stránky naší iniciativy třídímolej.cz, kde jsou mimo jiné podrobně vysvětlené důvody, proč je třeba olej separovat, a nebo také odpovědi na otázky a výmluvy, které občané nejčastěji vznášejí. A ideální je nechat to na odbornících a svěřit celý systém nám.*

Anna Soldatova

 

Rozhovor z časopisu Odpady, č.03/2021

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *