Časopis Odpady: Cíle splníme, ale náklady systému vzrostou na dvojnásobek, říká studie

Pro následující léta nás čekají náročné cíle ve sběru a recyklaci odpadů. Rozsáhlá studie Strategie 21+ ukazuje, že v oblasti obalových odpadů je možné tyto cíle splnit, pokud intenzifikujeme současný systém a využijeme dosud nevyužívané zdroje obalových odpadů. Nebude to však levné.

Evropská legislativa, označovaná zkratkami SUP a CEP, požaduje radikální zvýšení recyklace obalových odpadů, oddělený sběr nápojových obalů na jedno použití i zajištění obsahu recyklátu v PET obalech.

Současný systém sběru a dalšího využití obalových odpadů, zajišťovaný autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, rozhodně není neúspěšný. Má však potenciál splnit tyto náročné evropské cíle? Lze v něm najít nové zdroje a nástroje, jak těchto cílů dosáhnout?

Odpovědi na tyto otázky hledala studie, nazvaná Strategie 21+, kterou zpracovala AOS EKO-KOM. Byla v ní provedena hloubková analýza toků obalových odpadů a prognóza dalšího vývoje s využitím zkušeností s provozováním systému zpětného odběru a datových řad, které má firma k dispozici.

Zdroje obalových odpadů

Podle prognózy stoupne do roku 2030 množství obalů uvedených na trh zhruba o 13 %, množství vytříděných obalových odpadů, které musí vstoupit do recyklace, aby byly splněny cíle EU, však musí stoupnout o 23 %. Celková recyklace (vstup do procesu výroby druhotné suroviny) obalového odpadu se dnes pohybuje kolem sedmdesáti procent, využití některých toků obalových odpadů však bude vzhledem k nové legislativě nutno posílit. Koncová recyklace obalových plastů musí stoupnout o 40 %, papíru o 27 % a kovů o více než 50 %.

Obalový odpad pro materiálovou recyklaci pochází z více zdrojů. Kolem 97 % hmotnosti sběru dodávají systémy tříděného sběru v obcích a oddělené sběry živnostenských a průmyslových obalových odpadů. Strategie předpokládá, že od roku 2025 bude růst podíl odpadů z úpravy směsných odpadů (podíl několika procent) a v mixu se také objeví sběr nedomácích spotřebitelských obalů. Studie uvádí, že podle výpočtů by mohly být cíle recyklace obalových odpadů v letech 2025 i 2030 splněny s jedinou výjimkou: recyklací padesáti procent hliníku v roce 2025. Nastavení účinného systému sběru musí probíhat se zohledněním specifik, jako je nízká produkce (o řád nižší, než jsou hlavní obalové komodity papír, plast a sklo), v odpadu je jich relativně málo a nejde je efektivně dotřiďovat.

Neobecní zdroje odpadů

V několika následujících letech čeká systém podchycení nových zdrojů odpadů s obsahem obalové složky. Zájem se nyní obrací na tzv. neobecní zdroje odpadu. Jedním z nich jsou také živnostenské a průmyslové obalové odpady. V rámci toku živnostenských odpadů se vyskytují také spotřebitelské obaly, které jsou spotřebovány mimo domácnosti, tedy z hotelů, restaurací, sektoru služeb a sportu, průmyslu, stavebnictví, úřadů nebo od drobných živnostníků.

V roce 2020 se sebralo 480 tisíc tun obalových odpadů z těchto zdrojů a toto množství by mělo do roku 2030 vzrůst zhruba o 15 % na 554 000 tun. Zvýšení tohoto množství chce EKO-KOM docílit zlepšením sběrné sítě a logistiky na základě smluvních vztahů se svozovými firmami, jakož i strukturováním odměn a zapojením nových zdrojů a technologií.

Zcela novým prvkem odpadového hospodářství ČR, jenž přispěje ke splnění cílů CEP, by podle studie měla být také úprava směsných odpadů, která bude probíhat v některých regionech ČR za účelem výroby alternativních paliv. Tyto technologie jsou kromě své primární funkce schopny velmi efektivně odtřiďovat část využitelných odpadů, jako jsou veškeré magnetické i nemagnetické kovy (včetně hliníku), či některé frakce plastových obalů. Studie nepočítá s tím, že by tímto způsobem měly být odtřiďovány všechny využitelné obalové odpady obsažené ve směsných odpadech. Zároveň se nepředpokládá, že by v budoucnu měla začít nahrazovat oddělené sběry u původců. Výhodou těchto technologií je, že jsou poměrně univerzální a kromě směsných odpadů umí dotřiďovat také např. komunální plastové odpady.

Ve studii jsou tato zařízení označována zkratkou PEVO, zařízení pro přípravu odpadu pro energetické využití odpadu. Některé teplárenské společnosti již zveřejnily své záměry rekonstruovat své teplárny tak, aby vstupním palivem byly také TAP vyrobené z odpadů. Autoři studie na základě těchto záměrů předpokládají, že část SKO (zhruba 25 %) by mohla procházet přes zařízení pro přípravu paliva a bylo by možno z nich získat část nedotříděných obalových odpadů v primárním odděleném sběru.

Tento záměr byl testován na zařízeních pro úpravu odpadů v Polsku. V zařízeních Knurow a Bielsko-Biala již proběhlo testování, zda je možné tyto technologie využít v podmínkách českého odpadového hospodářství. Na základě těchto testů odhaduje studie, že by bylo možné ze směsného komunálního odpadu dále dotřídit zhruba 30 % plastů, polovinu papíru, přes 80 % kovů a 64 % PET, které jsou v SKO přítomny. Celkový přínos se předpokládá kolem 20 000 tun v roce 2030, zejména plast a kovy.

Mix menších zdrojů

Studie vyhodnocuje také několik menších zdrojů obalového odpadu. Patří sem například technologie, kde vzniká odpad s obalovou složkou jako sekundární produkt zpracování jiného odpadu: úprava skla, dřeva, dekontaminační linky, výroba TAP, logistická centra, bioplynové stanice apod. Cílem je dotřídit tuto obalovou složku, vhodnou pro materiálovou recyklaci. V současnosti se takto získává 1,2 tis. tun obalového odpadu, v roce 2030 by to mělo být o dva tisíce tun více. Jako další potenciální zdroj vidí studie plastové a kovové obaly z procesu dekontaminace obalů znečištěných nebezpečnými látkami nebo barely a kanystry, používané pro přepravu chemických látek (hnojiva, postřiky). Nástrojem pro posílení sběru má být motivační úprava odměn.

Pro zpětné získávání kovové (železné i neželezné) obalové složky má sloužit i lepší odtřiďování kovů ze strusky a škváry ze spaloven komunálního i nebezpečného odpadu. Předpokládá se, že by se tak získalo o zhruba dva tisíce tun obalové složky navíc (2030).

Menší zdroje neobecních obalových odpadů nachází studie ve sběru spotřebitelských obalů mimo domácnosti, výkupnách, technologiích úpravy dřeva a skla, výrobě alternativních paliv nebo zpracování jedlých olejů.

Obecní zdroje

Systémy tříděného sběru obcí (nádoby, pytle, sběrné dvory), včetně výkupu jsou dominantním zdrojem obalového odpadu. Veřejná sběrná síť je u nás již natolik zahuštěná, že plošné přidávání sběrných nádob nefunguje. Smysl má pouze v obcích, kde se zatím třídí nedostatečně, v místech s potenciálem růstu díky nové výstavbě (satelity měst), turistických oblastech s vysokou návštěvností nebo v oblastech okolo velkých průmyslových zón, velkých měst s obyvateli bez trvalého pobytu.

Slibně se rozvíjejí tak zvané individuální sběrné sítě (ISS) tříděného sběru, tedy nádob i pytlů umístěných v nemovitostech. Tyto systémy se ukazují velmi efektivní zejména u sběru plastů. Individuální sběrná síť, v níž má každý rodinný dům vlastní nádoby na tříděný sběr, má podle analýz o 10–40 % vyšší výkon tříděného sběru.

Dalším zdrojem by měly být výkupy odpadů od fyzických osob. Dnes je do Systému EKO-KOM prostřednictvím obecních systémů „zapojeno“ téměř 600 výkupen, uvádí studie. Funguje však dalších zhruba 1000 až 1500 výkupen. Díky jejich zapojením by se mohla zvednout evidovaná množství vytříděného papíru a kovů. Přispět určitými objemy by mohlo také zapojení drobných živnostníků do obecních systémů tříděného sběru obcí nebo využití postupů multikomoditního sběru minoritních komodit (kovové obaly a nápojový karton) třeba i společně s plasty.

Oproti současnosti by se měly sběry a získání obalového odpadu ze všech dostupných zdrojů zvednout zhruba o 200 tisíc tun (2030).

Výroba druhotných surovin

Evropská legislativa zaměřuje pozornost zejména na recyklaci sebraných obalových odpadů. Systém EKO-KOM v současnosti spolupracuje na základě smlouvy s více než stovkou provozovatelů dotřiďovacích linek.

Do recyklace po dotřídění směřuje s výjimkou plastů absolutní většina obalových odpadů. U plastů je problém kvůli jejich heterogenitě, do materiálové recyklace se dostává nyní zhruba 35 % z tříděného sběru (obalů i neobalů), přičemž nosnou částí recyklace plastů jsou právě obalové odpady. Podle studie je cílem Systému EKO-KOM zvýšit celkovou účinnost dotřídění plastových obalových odpadů pro materiálovou recyklaci až na úroveň 75 % v roce 2030.

Pro zvýšení podílu obalových odpadů, které skutečně odejdou do recyklace, vyjmenovává studie řadu nástrojů, například stimulaci odběru problémových a minoritních druhotných surovin, podporu odbytu výrobků s obsahem druhotné suroviny, zajištění recyklovatelnosti plastových obalů bez ohledu na kombinaci polymerů. Velkou příležitostí je velmi často diskutovaná chemická recyklace i s ohledem na možnost využití takto vyrobených polymerů zpět pro aplikace určené pro styk s potravinou.

Vůči obcím je to například propagace nákupu pytlů na sběr odpadů v obcích vyrobených z druhotných surovin, nebo využití výrobků ze směsných plastů, nevylučují se ani intervenční nákupy takových výrobků.

Ekonomická analýza

Studie proveditelnosti vyhodnotila intenzifikaci stávajících prostředků sběrů obalových odpadů na úrovni obcí a zapojení nových, doposud nezapočítávaných zdrojů obalových odpadů. Podle studie lze předpokládat růst přímých nákladů na zajištění recyklace obalových odpadů z 1,6 mld. Kč na téměř 3 mld. Kč v roce 2030. Zároveň je však možno jen tímto způsobem dosáhnout požadovaných cílů recyklace obalových odpadů podle CEP a cíle sběru nápojových obalů podle SUP.*

Jarmila Šťastná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *