Časopis Moderní obec: Komunální a technické služby zřejmě příliš zdražovat nebudou, ale obnova jejich strojů a zařízení zpomalí

V souvislosti s koronavirovou krizí a s jejími dopady do daňových příjmů obcí a měst lze očekávat, že územní samosprávy budou více šetřit a bedlivěji zvažovat také investice do pořizování nové komunální techniky.

V odpovědích na otázky Moderní obce se na tom shodli Bohumil Rataj, předseda Rady Sdružení komunálních služeb, z. s., a jednatel společnosti Technické služby Benešov, s. r. o., a Ing. Jaroslav Mynář, předseda představenstva Spolku veřejně prospěšných služeb, z. s., a jednatel Technických služeb VM s. r. o.

NĚKDY JE VÝHODNĚJŠÍ VYUŽÍT KRIZE K NÁKUPŮM A INVESTOVÁNÍ

Na otázku: „Jak hodně – či naopak – jak málo hrozí, že obce a města – ale i jejich podniky služeb, omezí své investice, například do nákupů nové techniky?“ je podle Bohumila Rataje nyní těžké odpověď odhadovat. „Myslím si však, že určitě dojde k určitému omezení nákupů techniky a investic. Ale pokud vám starší technika selže, nezbývá nic jiného než ji obnovit, neboť někdy se oprava ani vzhledem k cenám bohužel nevyplatí,“ řekl dále a dodal: „Někdy dokonce bývá i výhodnější využít krize k nákupu a investování.“

Podobně se vyjádřil Jaroslav Mynář, když uvedl: „V současné době reálně hrozí podfinancování v oboru veřejně prospěšných služeb ze strany vlastníků či zřizovatelů. Domnívám se, že většina technických služeb půjde spíše cestou prodlužování doby životnosti techniky, než bude moci dojít k obnově. Většina obchodních společností však financuje nákup nové techniky z vlastních zdrojů, a využívání leasingu je pro nás běžnou metodou financování.“

CO FUNGUJE, TO SE ZPRAVIDLA MOC NEŘEŠÍ

Jak se tedy koronovarová krize obecně promítla do činnosti komunálních služeb a podmínek pro jejich fungování? Zeptali jsme se dál obou pánů.

Bohumil Rataj poukázal na to, že „co funguje, to se moc neřeší a bere jako samozřejmost“. „V rámci opatření, která byla vydávána a platí, si značná část občanů, ale i vedení měst obcí uvědomila nutnost a funkčnost komunálních služeb. Jenže u některých se však po odeznění jarní první vlny pandemie rychle na komunální služby zapomnělo,“ podotkl poněkud hořce předseda Rady Sdružení komunálních služeb.

Zároveň ovšem připomněl, že s příchodem první vlny epidemie koronaviru někteří zaměstnanci sami iniciativně šili roušky i pro celou firmu. Jinde (tak tomu bylo rovněž v Benešově) se do pomoci Technickým službám zapojili občané a pro jejich zaměstnance roušky zajišťovali i jako výraz poděkování za práci pro město a jeho obyvatele.

Bohumil Rataj poděkoval i mnoha vedením radnic, která na jaře vyvíjela maximální snahu zabezpečit pro své technické a komunální služby dostatek dezinfekce a ochranných pomůcek, tehdy velice nedostatkových. Předseda Rady Sdružení komunálních služeb zpětně ocenil i Ministerstvo životního prostředí, které během první vlny epidemie zajistilo roušky pro oblast odpadového hospodářství.

„V současné době je již na trhu dostatek ochranných prostředků,“ pokračoval Bohumil Rataj. „Některé činnosti, které pro své zřizovatele vykonáváme, byly v určitých oblastech utlumeny, ale uvolněné kapacity se přesouvají například na posílení dezinfekcí zastávek, otevřených ploch a dětských hřišť,“ uvedl Bohumil Rataj.

Jaroslav Mynář s jeho slovy v podstatě souzněl. Pochválil i společnost EKO-KOM, neboť právě ve spolupráci s ní Spolek veřejně prospěšných služeb na jaře distribuoval ochranné pomůcky pro své členské organizace zabezpečující nakládání s odpady – a alespoň částečně tak řešil tehdejší nedostatek tohoto zdravotnického materiálu.

„Na podzim si členské organizace už připravily dostatečnou zásobu ochranných a dezinfekčních prostředků. Nemocnost či karanténa samozřejmě ovlivňuje chod firem, zatím se to však – s větší či menší mírou improvizace – daří našim členským organizacím zvládat,“ prohlásil Jaroslav Mynář. Avšak dodal: „Nicméně masivnější onemocnění či karanténa zaměstnanců je stav, kterého se bojí každý zaměstnavatel a na nějž se nelze zcela připravit. Spolek veřejně prospěšných služeb poskytuje členům poradenskou, koordinační a logistickou činnost při distribuci roušek a dezinfekce.“

MĚLY BY BÝT KOMUNÁLNÍ SLUŽBY ZAŘAZENY NA SEZNAM ZÁKLADNÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY?

Bohumil Rataj v odpovědích pro Moderní obec tlumočil i přání řady členských organizací Sdružení komunálních služeb. „Byli bychom totiž rádi,“ řekl: „aby komunální služby byly zařazeny na seznam základní kritické infrastruktury. V první linii nejsou jen lékaři, hasiči, policie, energetika, vodní hospodářství, ale také například svoz odpadu. Dovedete si představit, když třeba celý týden nevyvezete odpad nebo by po tu dobu nesvítilo veřejné osvětlení, ačkoli by to bylo možné? Nechceme přece dopadnout jako třeba Itálie, kde se při neshodách ve městech hromadily odpadky.“

Jaroslav Mynář se naopak nedomnívá, že by v souvislosti s dopady koronavirové krize do chodu a fungování společností komunálních a technických služeb bylo nutné upravovat legislativu. Přesto však připomněl: „Za úvahu ovšem stojí fakt, že veškeré náklady na karanténu zaměstnanců nesou společnosti, protože většinou trvají po dobu kratší než patnáct dnů.“

NEPLATIČŮ ZATÍM RAPIDNĚJI NEPŘIBÝVÁ, ALE…

Méně se představitelé obou spolků obávají možnosti, že by s ohledem na očekávaný růst nezaměstnanosti a patrně i nižší kupní sílu obyvatelstva narůstal počet neplatičů z řad domácností za poskytované služby.

Bohumil Rataj k tomu řekl: „Nemohu to hodnotit za celý spolek, ale v současné době je to spíše ojedinělý jev. Krize však ještě ani pořádně nezačala. Někdy mi přijde neplacení za služby i jako náš národní sport, dokud se protistrana neozve, nic nezaplatím. Nicméně může také nastat situace, jako je tomu i dnes u některých dodavatelů, že bude vyžadována například záloha v předpokládané výši před započetím požadované činnosti.“

„Zatím o nějakém zvyšujícím se počtu neplatičů od naší členské základny signály nemáme. Ale dá se očekávat, že s predikovaným růstem exekucí obyvatel a případných insolvencí obchodních společností a osob samostatně výdělečně činných může dojít k jejich nárůstu,“ připustil Jaroslav Mynář.

Zeptali jsme se i na to, zda dopady koronavirové krize s sebou nepřinesou výraznější zdražení komunálních služeb. Bohumil Rataj jako jednatel Technických služeb Benešov potvrdil, že v této organizaci nepočítají se zvyšováním sazeb zaměstnanců a techniky. Pouze v případě zvýšení minimální mzdy může dojít u určitých profesí k dorovnání rozdílu.

Ani Jaroslav Mynář se případného navýšení cen v oblasti komunálních a technických služeb neobává. „Nemáme žádné signály, že by k výraznému zdražování mělo v oblasti veřejných služeb dojít, maximálně o míru roční inflace. Výjimkou bude oblast odpadového hospodářství, kde nový zákon o odpadech přinese ve výsledku zvýšení nákladů obcí na jejich odpadové hospodářství,“ konstatoval předseda představenstva Spolku veřejně prospěšných služeb.

V KOMUNÁLNÍCH A TECHNICKÝCH SLUŽBÁCH JE LIDSKÝ FAKTOR NENAHRADITELNÝ

A jak oba předsedové vidí perspektivu komunálních služeb v příštích letech z hlediska dopadů koronavirové krize? Podle předsedy Rady Sdružení komunálních služeb komunální služby budou muset i nadále fungovat. „Nedovedu si představit nemít komunální služby,“ prohlásil Bohumil Rataj. „Home-office na svozu odpadu, vyvážení odpadkových košů a ručním úklidu města apod. nefunguje! Pořád se na této činnosti bude muset podílet lidský faktor. Některé činnosti je možno utlumit či snížit jejich četnosti, ale otázkou pak zůstává, zda se to bude líbit občanům?“

Jaroslav Mynář také vyjádřil své přesvědčení o tom, že existují činnosti, které musí probíhat bez přerušení. Takovou činností je například odpadové hospodářství, zimní údržba, veřejné osvětlení, pohřebnictví apod.

„Je však zcela jasné, že města budou kvůli výpadkům příjmů do svých rozpočtů nucená šetřit, což se projeví na činnostech, které jsou sice důležité, ale nikoliv nezbytné,“ upozornil předseda představenstva Spolku veřejně prospěšných služeb. „Je tedy velmi reálné, že společnosti poskytující komunální služby budou čelit poklesu tržeb se všemi navazujícími důsledky,“ uzavřel Jaroslav Mynář.*

Ivan Ryšavý

 

Článek z časopisů Moderní obec a Odpady, č.12/2020

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *