Předpokládané náklady a přínosy politiky REACH

Součástí návrhu na reformu chemické politiky EU (viz Odpady 1/2005) byly analýzy přímých a nepřímých nákladů, ale i předpokládaných společenských přínosů vyvolaných zavedením nových pravidel.

Přímé náklady na zavedení a provoz REACH (REACH – registrace, evaluace a autorizace chemických látek) byly kalkulovány podle oficiálních údajů Evropské komise na 2,1-3,6 mld. Ř během 11 let zavádění systému. Roční výše těchto nákladů tvoří méně než 0,1 % obratu chemického průmyslu EU. Nepřímé náklady pro průmysl byly kalkulovány v rozmezí 4-26 mld. Ř rozložených do následujících 20 let. Předpokládané přínosy jsou v závislosti na metodice a na kategoriích přínosů kvantifikovány na desítky mld. Ř (tab. 1).

 

Zděšení ekonomů

Německý svaz průmyslu (BDI) se pokusil oficiální odhady zpochybnit a objednal si u společnosti Arthur D. Little (ADL) vlastní studii vlivu REACH na ekonomiku. ADL ve své zprávě tvrdí, že REACH může způsobit pokles německého HDP o 0,4-6,4 % a vést v SRN ke ztrátě 150 000 pracovních míst. Alarmující závěry ADL se ocitly na titulních stránkách novin a vyvolaly zděšení u ekonomů a politiků.

Proto panel předních odborníků pod vedením mnichovského Institutu pro ekonomický výzkum (IfO) provedl kritickou revizi studie a došel k závěru, že ADL se dopustila řady vážných metodických chyb, zejména šlo o chybné zaměření na ekonomiku konkrétní chemické látky místo orientace na poskytování určitých služeb, které vyžadují spotřebitelé. REACH neovlivní možnost zákazníků nakupovat potřebné produkty, neboť pokud některé trh opustí pro obsah rizikových látek, zaujmou jiné jejich místo.

Francouzská asociace chemického průmyslu (UIC) si objednala studii u společnost Mercer, která došla k podobně katastrofickým závěrům jako ADL. Podle Mercer by údajně REACH mohl vést ke snížení francouzského HDP o 1,7-3,6 % a zvýšit nezaměstnanost ve Francii o 2 %. Německá a francouzská studie odstartovaly celou lavinu podobných hodnocení. Studie pro skandinávskou radu ministrů zpracovná Tufts University kalkuluje s náklady na REACH ve výši 3,5 mld. Ř a vylučuje, že by mohly přesáhnou 0,06 % ročního obratu chemického průmyslu.

Aktualizovaný odhad expertů Evropské komise činí 2,3 mld. Ř přímých nákladů během 11-15 let a 2,8-5,2 mld. nepřímých nákladů.

Několik standardních ekonomických modelů ukazuje, že celkové náklady chemického průmyslu (přímé + nepřímé) mohou být maximálně 1,5-2,3krát vyšší než přímé. Přitom německá studie ADL kalkulovala nepřímé náklady 650krát vyšší než přímé.

Kalkulace přínosů

Daleko méně prací se zabývalo přínosy REACH. Za nejvýznamnější je považována rozsáhlá britská socioekonomická studie expertů University College London a Imperial College London. Vychází z odhadu Světové banky o podílu onemocnění způsobených chemikáliemi, přičemž předpokládá redukci negativních účinků chemikálií na lidské zdraví zavedením REACH jen o 10 %.

Model I kalkuluje úsporu výdajů na zdravotní péči. Model II vyjadřuje zjištěnou ochotu lidí platit za snížení rizika onemocnění odpovídající modelu I. Třetí model analyzoval úspory zdravotního systému a pokles produktivity práce spojené s výskytem chorob (tab. 2).

Podle studie benefity z REACH zdaleka převýší přímé i nepřímé náklady vyvolané jeho zavedením. REACH bude produkovat čistý společenský zisk v řádu desítek až stovek mld. Ř do roku 2020.

Studie zpracovaná Frauehofer institutem pro německou vládu kalkuluje náklady spojené s alergiemi způsobené chemikáliemi na 0,5-5,2 Ř/osobu/rok. Náklady na vyčištění pitné vody od nebezpečných chemikálií činí ročně 0,8-2,8 Ř/osobu. I jen velmi malá úspora v těchto výdajích by vysoce převýšily náklady na zavedení REACH.

Pozice chemického průmyslu

Podstatná část chemického průmyslu uznává nutnost změny stávajícího systému a hlásí se k převzetí odpovědnosti. Pochopitelně však usiluje také o minimalizaci svých nákladů. Hlavními výhradami evropské asociace chemického průmyslu (CEFIC) vůči REACH je jeho údajná nákladnost a složitost. Opakovaně zaznívají návrhy na omezení počtu hodnocených chemických látek, zjednodušení jejich testování a omezení veřejné přístupnosti poskytnutých informací o chemických látkách. Někteří představitelé chemického průmyslu též odmítají nutnost eliminace a substituce nebezpečných látek, neboť výrobci budou prý schopni adekvátně zajistit omezení rizika spojených s jejich výrobou a užíváním.

Mnozí významní uživatelé chemických látek sice zavedení REACH vítají, ale volají naopak po přenesení důrazu z registrace a evaluace na substituci a eliminaci rizikových substancí.

Velice žhavou debatu vzbuzuje otázka regulace nejnebezpečnějších chemikálií. Zatímco uživatelé převážně podporují jejich povinnou substituci, výrobci pochopitelně chtějí svou produkci co nejdéle zachovat. Slibují proto zajistit jejich „adekvátní kontrolu“, která omezí ohrožení zdraví lidí. Mnozí přední výrobci či prodejci spotřebního zboží však již sami začali s dobrovolným uplatňováním principu substituce (náhrada PVC, vyloučení užívání azobarviv v textiliích, bromovaných retardérů hoření, těžkých kovů apod.).

Návrh REACH nyní projednává speciálně ustavená pracovní skupina Evropské komise (EK). Později se k reformě vyjádří samotná EK. V Evropském parlamentu musí REACH projít dvojím čtením v plénu. Již od ledna 2005 budou návrh projednávat parlamentní výbory, které by do června 2005 měly předložit plénu své zprávy. Konečné rozhodnutí by mělo padnout do konce roku 2006.

člen Mezirezortní komise
pro chemickou bezpečnost


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *