Právo Evropských společenství

Státy zakládající evropská společenství (ES) se rozhodly přenést část své suverenity, a tedy i legislativní pravomoci v některých oblastech, na mezinárodní, resp. nadnárodní organizace. K tomu, aby tento systém fungoval, musela být dohodnuta forma vydávaných právních předpisů a také musel být...

Státy zakládající evropská společenství (ES) se rozhodly přenést část své suverenity, a tedy i legislativní pravomoci v některých oblastech, na mezinárodní, resp. nadnárodní organizace. K tomu, aby tento systém fungoval, musela být dohodnuta forma vydávaných právních předpisů a také musel být vytvořen systém jejich tvorby, přijímání, prosazování a kontroly.

Formy právních předpisů vydávaných ES, které jsou všeobecně dobře známy, jsou: nařízení, jež jsou obecně a přímo právně závazná v celém společenství; směrnice, které jsou závazné jen pro členské státy; dále pak rozhodnutí, která jsou přímo závazná jen pro toho, komu jsou určena. Tyto tři právně závazné předpisy doplňují doporučení a stanoviska, jež ovšem závazná nejsou.

Každý závazný právní předpis přijímaný v ES musí být odůvodněný, resp. přijmout jej lze pouze tehdy, pokud to umožňují smlouvy zakládající ES. Stejně tak výběr právní formy je dán zakládajícími smlouvami. V oblastech, které nespadají do výlučné kompetence ES, můžou společenství vydávat legislativní opatření pouze tehdy, pokud nemohou být požadované cíle dosaženy jednotlivými členskými státy a je tak možno lépe učinit na úrovni společenství, jedná se o tzv. princip subsidiarity. Každá právní norma má upravovat pouze věci nezbytné k dosažení cílů základních smluv společenství, což je tzv. princip přiměřenosti. Přijímání předpisů ES se řídí následujícími postupy: konzultací, souhlasem, spolupráci (zaveden Jednotným evropským aktem) a nejnověji spolurozhodováním (Smlouva o EU), přičemž jsou možné jejich varianty a kombinace. Tyto principy a postupy jsou dány zákládajícími smlouvami a jejich dodržování je ostře sledováno orgány společenství a také členskými státy. Jejich porušení může vést až k soudnímu zrušení daného právního aktu, což se již několikrát stalo.

Právo společenství, tj. právní předpisy ES a smlouvy zakládající společenství, je nadřazeno právu členských zemí. Soudy nesmí aplikovat národní právo, které je v rozporu s právem společenství. Občané, právnické osoby či státní instituce se svých práv vyplývajících z práva ES domáhají u národních soudů, nikoli u Soudního dvora ES.

Soudní dvůr má právo interpretovat právo společenství a má v tomto poslední slovo. Kterýkoliv soud členské země může (nebo dokonce musí) Soudnímu dvoru položit otázku týkající se výkladu práva společenství. Soudní dvůr o této tzv. předběžné otázce rozhodne a toto rozhodnutí je závazné. Rozhodnutí a interpretace Soudního dvora tvoří nedílnou součást práva ES.

Právo ES je široká a složitá oblast na to aby mohla být vyložena jedním či několika sloupky tohoto rozsahu. Ovšem, existuje mnoho odborných publikací a internetových stránek, které se touto problematikou zabývají.

Tomáš Píšek

Centrum pro evropská studia,

VŠB -TU Ostrava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *