NOVELA VYVOLÁVÁ DISKUZE

ANKETA ODBORNÍKŮ Poslanecká novela zákona o odpadech sice v prosinci 1999 prošla Poslaneckou sněmovnou, Senát ji však vrátil k projednání. Navržené změny - paušální platba za svoz odpadů a znovuzavedení programů odpadového hospodářství - vyvolaly mezi odborníky řadu názorů. Některé z nich přinášíme...

ANKETA ODBORNÍKŮ

Poslanecká novela zákona o odpadech sice v prosinci 1999 prošla Poslaneckou sněmovnou, Senát ji však vrátil k projednání. Navržené změny – paušální platba za svoz odpadů a znovuzavedení programů odpadového hospodářství – vyvolaly mezi odborníky řadu názorů. Některé z nich přinášíme na této straně. Ať dopadne projednávání v Parlamentu jakkoliv, diskuze přispívají k vyjasňování stanovisek

odborné veřejnosti.

JAN HOJDAR, zástupce ředitele Služby města Český Krumlov s r. o.:

Jestliže občan bude platit za svoz odpadů paušál, nebude mít žádnou motivaci odpady třídit. Chápu, že stát nemá dostatek finančních prostředků na realizaci výstavby technologií na zpracování plastů a ostatních komodit. Stačí se podívat, co platí výrobci obalů u našich jižních sousedů.

Na základě stávajícího zákona o odpadech č. 125/97 Sb., řada měst v republice odpad třídí. Třídění odpadu je jednou z cest jak minimalizovat ukládání všeho na skládky a dále, možnost získat suroviny. Zákon však řeší pouze část problému, tj. třídění, již neřeší odbyt dotříděných komodit odpadu.

Město Český Krumlov zajistilo výstavbu dotřiďovací linky investičním nákladem 12 mil. Kč, dále na více než šedesáti místech jsou kontejnery 1100 l na papír, sklo a plast v ceně přes 3 mil. Kč. Tyto separační kontejnery jsou umístěny i v šestnácti obcích naší svozové oblasti. Občan platí žetonem vývoz své popelnice, zdarma ukládá do separačních kontejnerů sklo, papír a plasty. Dnes můžeme konstatovat, že majitelé rodinných domků třídí na 98 %. Poněkud slabší třídění je na sídlištích – cca 70 %.

Za loňský rok bylo vytříděno přes 140 t skla, 130 t papíru a 70 t plastů. Tato čísla v celkových objemech odpadu jsou nízká, ale nelze rozšiřovat třídění v širším regionu z důvodu špatného odbytu. Sklo prodáváme za 0,10 Kč/kg, papír v průměru za 0,50 Kč, plasty PET za 3 Kč/kg. Prodáme pouze čiré plasty, barevné nám firma Silon nebere a výrobce v současné době používá v převážné míře právě obaly PET barevné.

Tento problém však může řešit obalový zákon, o kterém dokážeme pouze hovořit.

Daleko jednodušší je ze zákona vypustit nutnost třídění odpadů a platbu za odpady dát paušálně. To je ovšem velký krok zpět a již vůbec ne do Evropy.

Pokud nejsme schopni odpad recyklovat, pak je lepší jej spalovat (Švýcarsko), než ukládat na skládky. Skládkování se vymstí budoucí generaci. Ale to nás vlastně nezajímá, že?

Mgr. JAN VRBA, člen představenstva České asociace odpadového hospodář-ství:

Konkurence nebo monopol – to je v poslední době velmi diskutované téma. Hovoří se o uvolnění telekomunikačního trhu i tzv. utility sektoru (dodavatelé plynu, elektřiny, vody apod.), aby mezi jednotlivým subjekty mohla začít volná soutěž. Avšak v jiné oblasti utility sektoru, kterým je nakládání s odpady, bylo během posledních dvou let naopak tržní prostředí zcela deformováno.

Až do roku 1998 mohla každá svozová firma uzavřít smlouvu na vyvážení popelnic s bytovými družstvy, případně s jednotlivými občany. Firmy si navzájem konkurovaly, předháněly se v kvalitě poskytovaných služeb a v nabídkových cenách. Počátkem roku 1998 však začal platit nový zákon o odpadech. Na žádost zejména větších měst byl do tohoto zákona zapracován institut tzv. souhlasu.

V praxi to znamená, že pokud chce firma v obci nebo městě pro někoho svážet popelnice, musí od tohoto města či obce ve správním řízení získat souhlas. Na vydání souhlasu nemá nikdo nárok ani po splnění všech podmínek. Je to úrodná půda pro korupci, přátelské „výpomoci“ a jiná nestandardní řešení.

Města argumentovala: „Musíme vytvořit integrovaný systém odpadového hospodářství. Svozové plány upravíme tak, aby do jedné ulice nejezdilo více popelářských aut od různých firem. Musíme zachránit naše technické služby před krachem.“

A jak to ve skutečnosti dopadlo? Do jedné ulice stále jezdí více popelářských aut, protože podnikatelům nikdo nemůže přikazovat, s kým mají uzavřít smlouvu na odvoz odpadu. Integrované systémy nakládání s odpady nejsou vytvořeny, Města na ně nemají dostatek finančních prostředků, protože nejsou schopna od občanů vybrat peníze za svoz odpadu. Co dříve vyřešilo tržní prostředí, na to se dnes budují úřednické aparáty. Kvalita služeb se rozhodně nezlepšila, zato cena vyletěla nahoru téměř astronomicky (zdražení o 30 a více procent nejsou neobvyklá).

Normální by asi bylo vrátit se k tomu, co spolehlivě fungovalo. Ale žijeme bohužel v České republice. A tak města podala prostřednictvím Svazu měst a obcí návrh na novelu zákona o odpadech, kde žádají zavedení poplatků za svoz odpadu, což je v podstatě totéž jako zavedení odpadové daně. Občan už tedy o sobě nebude moci rozhodnout samostatně (včetně stanovení optimálního objemu popelnice a s tím související ceny). Pro veřejnost je tento systém naprosto neprůhledný. Jak se odliší občan, který odpady třídí, od někoho, kdo se o množství svých odpadů vůbec nestará?

O neochotě přijmout tento systém se v roce 1998 přesvědčil Magistrát hl. města Prahy, když většina občanů i bytových družstev odmítla jednotné poplatky za svoz odpadů.

Popelář nebylo ještě nedávno příliš atraktivní a prestižní povolání. V současné době jsme však stále častěji svědky toho, že se městští zastupitelé a úředníci pasují do role „popelářů“. Občané dle jejich názoru nejsou dosud (nebo už zase) zralí na to, aby si svobodně vybrali, kdo bude vyvážet jejich popelnice.

Ing. ZDENKA KOTOULOVÁ, společnost SLEEKO:

Opětovné zavedení institutu programů, respektive plánů odpadového hospodářství do zákona o odpadech shledávám jako nanejvýš užitečné. Strategie udržitelného rozvoje jednoznačně směřuje ke zvyšování standardů odpadového hospodářství. Výhledové cíle, rozvojové priority a podmínky pro jejich naplňování budou obsahem národní a regionálních koncepcí. Plány odpadového hospodářství by se pak měly stát nástrojem pro sbližování koncepčních cílů s realitou ekonomických podmínek původců odpadů a pro vymezení prostoru zájmů podnikatelských subjektů. Plány však musí být reálným životaschopným dokumentem a nikoliv „pouhým slohovým cvičením jejich zpracovatelů“, jak tomu bylo v mnoha případech při zpracování Programů odpadového hospodářství podle zákona č. 238/1991 Sb.

JAN BLÁHA, předseda podvýboru pro hospodaření se surovinami a s odpady Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:

Vždy jsem byl a budu zastáncem programů odpadového hospodářství (POH). Nesouhlasil jsem s tím, že byly v roce 1993 zrušeny. Proto jsem s novelou, která je znovu zavádí, navýsost spokojen. Všechny jiné systémy evidence odpadů jsou podle mého názoru nedostatečné. Díky zavedení programů můžeme mít během několika let mnohem dokonalejší evidenci všech odpadů, zvláště nebezpečných.

Ing. PAVEL BARTOŠ, FITE, a. s., Ostrava:

První programy odpadového hospodářství jsem zažil, když jsem ještě dělal provozního inženýra a myslím, že měly na odpadové hospodářství podniků velmi dobrý vliv. Přinejmenším si všechny firmy udělaly přesnou představu, jaké jsou jejich toky odpadu a mohly se zamyslet, jak s nimi budou nakládat. Proto jejich institut považuji za užitečný.

Lze je však považovat za nástroj realizace cílů stanovených kritérii EU pouze v případě závaznosti POH a odpovědnosti samosprávných subjektů na jeho naplňování. Zvláště to platí u komodity komunálních odpadů, která má charakter veřejně prospěšné služby. V opačném případě je institut POH jednou z řad studií bez dopadu do praxe.

– red –

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *