Musíme vše skloubit

Musíme vše skloubit PODTITULEK: Naše přibližování EU Rozhovor s Mgr. Janem Dusíkem, zástupcem ředitele odboru evropské integrace a vedoucím oddělení pro vyjednávání s Evropskou unií na Ministerstvu životního prostředí (a čerstvým nositelem Ceny ministra životního prostředí pro rok 2000). [*] Po...

Musíme vše skloubit

PODTITULEK: Naše přibližování EU

Rozhovor s Mgr. Janem Dusíkem, zástupcem ředitele odboru evropské integrace a vedoucím oddělení pro vyjednávání s Evropskou unií na Ministerstvu životního prostředí (a čerstvým nositelem Ceny ministra životního prostředí pro rok 2000).

[*] Po zveřejnění „Pravidelné zprávy Evropské komise o pokroku v přípravách ČR na vstup do EU“ zazněl od politiků unisono hlas nevole. Asi jediný, kdo se tvářil spokojeně, byl ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Je zpráva v oblasti životního prostředí pro nás opravdu natolik příznivá, že můžeme mít důvod ke spokojenosti?

Myslím, že zpráva je napsaná realisticky. Je příznivější než ta, která vyšla na podzim 1999. Vezmu-li celkové srovnání, v roce 1999 tam bylo napsáno „velmi omezený pokrok“, v roce 2000 „určitý pokrok“. Zpráva má svoji metodologii, kdy se hodnotí pouze přijaté předpisy, nikoli legislativní proces.

Máme-li dnes v Parlamentu zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, o vodách či o odpadech, v Pravidelné zprávě se to neobjeví. Jde jen o návrhy zákonů, byť už jsou vlastně téměř na konci legislativního procesu.

Co se týče přijatých předpisů, tam skutečně ohodnotili, že došlo k určitému pokroku – k přijetí zákona o průmyslových haváriích, o geneticky modifikovaných organismech, nařízení vlády ke hluku a řadě dalších. Prioritou samozřejmě zůstávají rámcové předpisy – zejména zákon o vodách, odpadech a ovzduší.

[*] Ale právě pomalou přípravu těchto tří zákonů hodnotila Evropská komise nepříznivě!

Ano. Ale tyto zákony už jsou v Parlamentu a dá se alespoň předpokládat, jak budou vypadat. Všechny by měly nabýt účinnosti do konce roku 2001. Problém tedy není v tom, že by se jejich přijetí nestihlo do data vstupu.

Zpráva také pozitivně hodnotí přijetí Implementačního plánu, který je velmi rozsáhlý a přináší konkrétní úkoly pro jednotlivá ministerstva tak, aby všechny požadavky evropských směrnic byly k datu vstupu zajištěny (samozřejmě s výjimkou přechodných období).

[*] Máme Implementační plán, budeme mít podrobné investiční strategie. Otázka zní: kolik nás to vše bude stát a kde vezmeme peníze?

Celkový odhad nákladů aproximace v životním prostředí se pohybuje kolem 250 miliard korun. K tomu je ale potřeba říct dvě věci: za prvé to z 90 % nejsou náklady potřebné jen pro vstup do Evropské unie, ale jdou na zlepšení životního prostředí.

Tím, že budou vynaloženy, dojde v první řadě ke zlepšení našeho životního prostředí a až ve druhé řadě k harmonizaci s Evropskou unií. Za druhé: v odhadech možností financování a pak nastavení přechodných období jsme vycházeli ze současné úrovně investic. Investice do životního prostředí se v posledních letech pohybují mezi 2 až 2,5 % HDP, což představuje něco kolem 30-40 mld. korun ročně. Když to srovnáte s celkovou sumou 250 mld. a započtete přechodná období, tak vidíte, že by to mělo být „ufinancovatelné“.

Poslední věcí je struktura financování. Zde bude nutné využít celý soubor zdrojů. Pokud budu mluvit o veřejných rozpočtech, je třeba vyčlenit část ze státního rozpočtu, částí přispěje Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a případně další ministerstva, dále Státní fond životního prostředí a samozřejmě i obecní rozpočty, na které dopadne zejména požadavek na čištění odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel.

Další možností jsou zahraniční zdroje. Tam od letošního roku probíhá Program ISPA, což je program pro dopravu a životní prostředí, určený na investice ke splnění požadavků evropského práva. V rámci tohoto programu budou moci být financovány třeba právě čistírny odpadních vod. Další program SAPARD je zaměřený na zemědělství, ale lze jej využít i na opatření související s životním prostředím. Od roku 1990 rovněž probíhá program Phare, který se v novém pojetí zaměřuje z poměrně značné části na investice. V úvahy připadají kapitoly Phare „Životní prostředí“ a „Regionální a sociální koheze“. Dále existuje celá řada bilaterálních projektů s členskými státy Evropské unie – s Německem, Nizozemím, Dánskem, Rakouskem a dalšími.

[*] Existuje aspoň přibližný odhad, kolik z oněch 250 miliard zaplatíme z vlastních zdrojů a kolik můžeme získat ze zahraničí?

Největší program ISPA představuje asi 6 až 8 procent nákladů. Spolu s dalšími programy a půjčkami od mezinárodních bank (Světová banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj), bychom mohli dostat ze zahraničních zdrojů celkem kolem 15-20 %.

Jakmile ale vstoupíme do Evropské unie, přestanou fungovat fondy ISPA a SAPARD a začnou fungovat tzv. strukturální fondy a kohezní fond, které jsou objemově vyšší. Vzhledem ke kritériím bychom měli mít nárok získávat z nich podstatně vyšší částky. Nicméně podstatná část zůstává na našem domácím financování. Bude potřeba zapojit i zdejší soukromé banky a učinit různá opatření v soukromém sektoru – v průmyslových podnicích, v zemědělství apod.

[*] Splnění evropských směrnic jen v oblasti vody by mělo stát přes 100 miliard. Tady už víme, že nevyhovíme předpisům EU do doby vstupu a budeme žádat o přechodné období. Jak dlouhé přechodné období se nakonec u vody podařilo vyjednat? A o jaká další přechodná období žádáme?

Jednání probíhají. Celkem jsme v životním prostředí žádali o sedm přechodných období: čtyři v oblasti ochrany vod (pro čištění komunálních odpadních vod, pro vypouštění nebezpečných látek do vody, pro kvalitu pitné vody a pro znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů), jedno pro nakládání s obaly a obalovými odpady, jedno pro směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění a poslední v oblasti ochrany přírody – pro návrh stanovišť soustavy chráněných území Natura 2000.

Délka přechodných období je rozložena mezi roky 2005 až 2012. Konkrétně u čištění komunálních odpadních vod žádáme o přechodné období do roku 2010 a věřím, že by právě zde neměl být problém ho vyjednat. Směrnice je ostatně nesmírně náročná i pro členské státy: ani Brusel stále nemá odpovídající čistírnu odpadních vod, ačkoli už ji měl mít do konce roku 1998.

[*] Jaká bude cena za soulad s Evropskou unií v oblasti nakládání s odpady?

Asi 20 miliard Kč. Žádáme o přechodné období do roku 2005 pro obaly, kde má EU požadavek na 50 procentní využití obalů, z toho 25 procentní recyklaci. Musí ji zajistit původci odpadů. Využití může znamenat i využití energetické, ale pořád je zde onen požadavek na 25 % recyklace. Týká se to všech komodit.

[*] Jaké jsou priority Evropské unie v oblasti nakládání s odpady? Spalování, recyklace?

Priority vyplývají z Rámcové směrnice o odpadech, která pochází z roku 1975. Přesto ji až dosud ne všechny členské státy stihly naplnit. Pořád ještě se objevují před Evropským soudním dvorem případy porušování této směrnice – viz např. známý rozsudek z července 2000 proti Řecku, proti skládce odpadů na Krétě, která této směrnici nevyhovuje.

Rámcová směrnice má svou hierarchii nakládání s odpady: nejvyšší prioritou je prevence vzniku odpadů, pak je znovuvyužití, recyklace, energetické využití a poslední je konečné zneškodnění odpadů, tedy skládkování. Ale není žádný předpis, že by státy nesměly mít skládky a musely všechno spalovat. Musí ale dodržovat tuto hierarchii a měly by být vypracovány plány nakládání s odpady, které tuto hierarchii budou akceptovat.

[*] Ale to zatím není přijato?

Zatím ne, to bude v novém zákoně o odpadech.

[*] A jak to vypadá s přípravou směrnice o zákazu skládkování biodegradabilního odpadu?

Tato „Směrnice o skládkování“ již byla přijata a my už jsme ji zapracovali do návrhu zákona o odpadech. Cílem je postupně omezovat biodegradabilní odpad ukládaný na skládky. Zde patrně nepožádáme o přechodné období, protože bychom to měli zvládnout.

Budeme muset vybrat některá technická řešení, např. zda se budou stavět kompostárny. Rovněž může obcím uložena povinnost zajistit redukci ukládání na skládky a spalování tohoto odpadu, což požadavky směrnice také naplní. Termín naplnění směrnice je pro členské státy do roku 2005 a lze přitom požádat i o odklad o čtyři roky.

[*] Jak bude zajištěna implementace evropských norem a směrnic na lokální a komunální úrovni? Podle dosud provedených analýz je situace dost tristní – nižší složky státní správy (hlavně okresní úřady) ani samospráva nevědí, jak na ně vstup do EU vlastně konkrétně dopadne.

Celé to souvisí s reformou veřejné správy. Zatím proběhla první fáze převodu kompetencí z centra na kraje. Chystá se druhá fáze: zrušení okresních úřadů a převod jejich kompetencí zčásti na kraje, zčásti na pověřené obecní úřady. Všechny návrhy zákonů na tyto změny reagují. Prvoinstanční povolování by mělo v zásadě probíhat buď na pověřených obecních úřadech, nebo na krajích. Druhou instancí by pak bylo většinou MŽP. Kontrolním a inspekčním orgánem by měla zůstat Česká inspekce životního prostředí.

[*] Celkově převládá pocit „nás se to netýká, to si dělají někde nahoře, v té Praze“. Co konkrétně dělá MŽP pro to, aby každý příslušný úředník věděl, co ho do budoucna čeká?

Vydáváme různé publikace, které shrnují, co nás čeká v Evropské unii. Probíhaly různé soubory přednášek – třeba v severních Čechách pro starosty obcí byly prezentace po jednotlivých oblastech.

Existuje i komunikační strategie Ministerstva zahraničních věcí, do které se zapojujeme. V jejím rámci jsou pořádány Dny Evropy v jednotlivých městech. Návrhy právních předpisů a řada dalších informací jsou na internetu nebo si je lze vyžádat na MŽP. Máme např. konzultační fórum MŽP pro vstup do EU, kde jsou zástupci nevládních organizací, průmyslu, odborových svazů. Poslanecké sněmovny atd. Komunikace tady je a neustále se snažíme ji prohlubovat.

[*] Nicméně mnozí úředníci o implementaci směrnic do své konkrétní rutinní práce nic nevědí. A například lidé na správách chráněných krajinných oblastí vědí o tom, co pro ně bude znamenat třeba Natura 2000, často jen proto, že si o tom sami sehnali informace od kolegů v zahraničí.

Ano, tady nás velký kus práce ještě čeká. My teď především doháníme zpoždění z minulých let – nastavit parametry, přijmout legislativu a vytvořit pro ni zázemí, vytvořit implementační a finanční plány. Možná komunikace není taková, jaká by byla potřeba. Na druhou stranu předpisy nenabudou účinnosti hned, bude určitá náběhová lhůta právě proto, aby se příslušné úřady mohly připravit – vytvořit pracovní místa, nabrat lidi, zpracovat metodiky apod.

[*] Jenže pak dochází třeba k tomu, že starosta obce neobeznámený s předpisy EU zadluží obec na roky dopředu plynofikací a nevezme v úvahu, že za čas bude muset obec někde vzít finance na čištění odpadních vod.

Informovanost samosprávy je problém, často je to spíš otázka vlastní iniciativy starostů a členů zastupitelstva. U okresních úřadů je smůla, že věci týkající se vstupu do EU se časově kryjí s převáděním kompetencí. Tato situace je obtížná i pro legislativu, ale musíme se pokusit to vše skloubit.

Jana Plamínková

Foto autorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *