CO BRÁNÍ RECYKLACI

POTÍŽE PRŮMYSLU DRUHOTNÝCH SUROVIN V odborném tisku se můžeme čas od času dovědět o zařízeních a technologiích pro úpravu některých odpadů a jejich znovuvyužití jako suroviny v průmyslové výrobě. Někdy tyto informace nejsou pouze v teoretické rovině, ale popisují skutečně realizované a fungující...

POTÍŽE PRŮMYSLU DRUHOTNÝCH SUROVIN

V odborném tisku se můžeme čas od času dovědět o zařízeních a technologiích pro úpravu některých odpadů a jejich znovuvyužití jako suroviny v průmyslové výrobě.

Někdy tyto informace nejsou pouze v teoretické rovině, ale popisují skutečně realizované a fungující zařízení. Zatím však bohužel mnohé firmy pokládají za úspěch a vrcholné vyřešení svých programů na ochranu životního prostředí, když dokáží likvidovat své odpady na skládkách či ve spalovnách.

Je mylnou představou, že největší podniky jsou vlajkovými loděmi v oblasti nakládání s odpady. Jimi prokazované výsledky ekologických programů jsou především z oblasti čistoty odpadních vod (zavedením účinnějších čistíren), či čistoty ovzduší (zavedením dokonalejšího čištění kouřových plynů).

Informace o uvádění těchto zařízení do provozu, umocněná příslušnou částkou na jejich vybudování (a tato zařízení vskutku nejsou levná) a doplněná odhadem, o kolik tun se sníží spad prašných částic, může pochopitelně vyvolat pocit, že v té „fabrice“ v našem sousedství se o ekologii starají. Nikdo z nezasvěcených se však již nezabývá otázkou, jak podnik vyřešil odpady z čistíren odpadních vod, či odprašků zachycených v odlučovačích prachů, filtrech, nebo jiných odprašovacích zařízeních.

Je třeba připomenout obrovské množství velkoobjemových odpadů, vznikajících zejména v hutích a zařízeních s hutní výrobou. Jde o hutní strusku jako kamenivo, kovonosné kaly z čištění plynů vysokých pecí a oceláren, použité formovací písky, odprašky z filtrů aglomerací a elektrooceláren, kovonosné kaly z redukčních procesů v chemickém průmyslu, popílky z elektráren a mnoho dalších. Některé podniky, u nichž se zmíněné odpady vyskytují, je upravují a vracejí zpět do procesu výroby. Tento fakt se však z pěti podniků týká jednoho, a to ještě částečně. Zbývající firmy využívají již zmiňované jednodušší cesty, nebo například svěřují odpady pro úpravu ke zpětnému využití specializovaným firmám.

Firmy s know-how na úpravy odpadů vedoucí k opětnému zpracování však čeká další problém. Podniky při restrukturalizaci se obvykle snaží ponechat si pouze nezbytné činnosti související s výrobou a úpravu odpadů ponechávají externím firmám. Privatizované podniky se naopak zbavují firem, které jim dodávaly upravené odpady jako surovinu, a budují si vlastní úpravárenské kapacity, ačkoliv by servisní služba měla být levnější, než budovat vlastní zařízení.

Zmiňovaný systém proto přináší likvidaci úpravárenským firmám, které investovaly do vybudování ploch a zařízení. Naproti tomu podniky, které tyto úpravy chtějí provádět samy, musí nejprve plochy uvnitř svých podniků vybudovat, což vyžaduje další značné investice.

Samostatnou kapitolou při rozvoji recyklace odpadů jsou ceny za likvidaci odpadů včetně poplatků, jak byly stanoveny zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech. Poplatky za skládkování by bylo potřeba značně zvýšit. Mělo být zakázáno spalovat odpady, které lze využít jako topná média (pevná či kapalná) v jiných zařízeních. Rovněž by mělo být zakázáno skládkování těch materiálů, které lze prokazatelně recyklovat, nebo použít jako topná média.

Kumulace činnosti některých firem (budování vlastních nových upravárenských kapacit), spolu s skládkařskou a spalovenskou lobby je příčinou, že firmy upravující odpady pro zpětné využití ve výrobě ztrácejí svou šanci úspěšně vracet upravitelné odpady zpětně k využití do výroby.

Negativně působí i fakt, že z důvodu nedostatku financí nebo z neochoty k novým řešením se nevyužívají mnohé z možných technologií umožňujících upravené odpady vrátit ke zpracování. A tak zřejmě nejen v naší, ale i v mnohých jiných firmách leží nevyužité, ověřené a vyzkoušené technologie, kterým chybí jediné: firma, která o svých ekologických programech nemluví, ale také je realizuje.

Situaci ve znovuvyužití odpadů nezlepšují ani různá sdružení, která vznikají údajně pro koordinaci a spolupráci firem pracujících v oblasti zpracování a úpravy odpadů. Taková sdružení často působí dojmem, že byla zřízena za jiným účelem, než který deklarují. Myslím, že i tato skutečnost má svoji vypovídací hodnotu.

– ah –

FOTO ARCHÍV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *