Aktuální situace zpětného odběru olejů

Mezi výrobky, na něž se podle odstavce 1) zákona o odpadech číslo 185/2001 Sb. vztahuje povinnost zpětného odběru, jsou také minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové, přípravky obsahující nejméně 70 % hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto...

Mezi výrobky, na něž se podle odstavce 1) zákona o odpadech číslo 185/2001 Sb. vztahuje povinnost zpětného odběru, jsou také minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové, přípravky obsahující nejméně 70 % hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto podstatnou součástí těchto přípravků.

Tato definice je volena tak, aby korelovala s mazacími a ostatními oleji zařazenými do kapitoly 27 podle harmonizovaného systému výrobků, který tvoří kostru celního sazebníku. Seznam olejů, které po použití podléhají zpětnému odběru, je uveden v příloze č. 14 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Povinnost zpětného odběru měla platit od 1. ledna 2003, paragrafem 54 zákona o obalech č. 477/2001 Sb. bylo nabytí účinnosti přesunuto na 23. února 2002.

Specifika olejů

Odpadní oleje mají určitá specifika, která se musí promítnout i do jejich sběru. Většina mazacích olejů se prodejem spotřebiteli, ať jakéhokoliv postavení, dostává do poolu olejů a dodávky od jednotlivých dodavatelů (výrobců nebo dovozců) ztrácejí svoji identitu a nelze je ve valné většině přiřadit výrobci nebo dovozci čerstvého oleje.

Kdy se mazací olej stane olejem odpadním, není vždy stejné. Nelze to tak jednoznačně určit, jako třeba u zářivky nebo akumulátoru. Podle § 28 zákona o odpadech je odpadním olejem pro účely zákona jakýkoliv minerální nebo syntetický olej, který se stal nevhodným pro použití, pro který byl původně zamýšlen.

Skutečnost je ovšem rozmanitější. Životnost olejové náplně určuje dodavatel obvykle strojního zařízení podle odborného posouzení založeného na laboratorních a často dlouhodobých a nákladných provozních zkouškách. Typicky je udávána v provozních hodinách nebo podle ujetých kilometrů a přihlíží se přitom ke konkrétním provozním podmínkám. U některých náplní přistupuje ještě časové hledisko, když se pokládá za účelné odstranit po určité době s olejem nečistoty, které by mohly být příčinou koroze nebo jiných provozních závad (u motorových olejů se doporučují například 2 roky).

Další eventualitou, která někdy urychlí výměnu náplně, aniž by muselo být dosaženo její optimální životnosti, je revize stroje, která vůbec nemusí s olejem souviset. Stárnutí a jiné změny velkých náplní se také sledují analyticky a o výměně se může rozhodnout podle laboratorního rozboru. To všechno vede k velké rozmanitosti výměnných lhůt (mohou být v měsících, ale také více než 10 let).

Vazba mezi povinnou osobou, která podle zákona musí na vlastní náklady organizačně a technicky zajistit zpětný odběr použitých výrobků jí vyráběných nebo dovážených, a původcem odpadů, je tudíž velmi volná a často neprokazatelná.

Zpětný odběr

Tuzemští výrobci i dovozci maziv, o nichž díky jejich členství v České asociaci petrolejářského průmyslu a obchodu máme informace, postupně uzavírají smlouvy na provádění zpětného odběru od svých zákazníků s oprávněnými osobami, které mají licenci k této činnosti. Při hledání řešení, jak dostát požadavkům zákona o zpětném odběru olejů, zvolila jedna z členských firem ČAPPO následující postup:

Povinnosti, vyplývající z § 38 zákona lze vhodně splnit mandátní smlouvou, ve které se firma oprávněná k nakládání s odpady zaváže vůči povinné osobě jako mandantovi na jeho účet za úplatu zajistit zpětný odběr použitých olejů od odběratelů a zákazníků výrobce mazacích olejů. Mandant se zavazuje zaplatit za to mandatáři úplatu, která je obsažena ve výkupní ceně POO dohodnuté v kupní smlouvě.

Mandatář je povinen obstarat tyto záležitosti osobně v souladu s obecně závaznými právními předpisy, vztahujícími se k předmětu smlouvy, zejména se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, vyhláškou MŽP č. 383/2001 Sb. a zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě s přihlédnutím k vyhlášce MD č. 64/1987 Sb.

Mandatář je povinen:

zajistit do dohodnuté doby po obdržení objednávky od mandanta sacím vozem zpětný odběr použitých mazacích olejů zákazníků výrobce,

zajistit zpětný odběr použitých mazacích olejů zákazníků výrobce donesených nebo dovezených původcem odpadu do provozoven mandatáře,

zajistit evidenci odebraných olejů včetně označení druhu odpadu podle Katalogu odpadů,

zajistit čtvrtletně odesílání evidence.

Výrobce olejů informuje své zákazníky buď přímo nebo prostřednictvím své sítě o této službě a o podmínkách sběru, a to písemnou informací. Smluvní firma musí poskytovat povinné osobě podklady pro evidenci a pro zprávu, kterou musí povinná osoba zasílat ministerstvu.

Vyhovět nebylo možné -na první pohled logickému -požadavku firem podnikajícím ve sběru odpadních olejů, aby součástí smlouvy byl seznam zákazníků daného výrobce nebo dovozce. To je požadavek nereálný, poněvadž odporuje zásadám obchodního tajemství (výrobce ani dovozce nedá jiné firmě kompletní seznam svých zákazníků, který se navíc téměř denně může měnit) i etice podnikání.

Ve smlouvách jsou uvedeny druhy odpadů podle Katalogu odpadů, které se považují za odpadní oleje, a to podle přílohy č. 13 k vyhlášce č. 383/2001 Sb. Všechny odpadní oleje jsou považovány za odpady nebezpečné.

Změny v sazebníku

K příloze č. 14 téže vyhlášky, tj. k seznamu olejů, které podléhají zpětnému odběru, je žádoucí poznamenat, že číselné kódy podpoložek jsou převzaty z celního sazebníku, platného do konce roku 2001. Pro rok 2002 došlo v kapitole 27 harmonizovaného systému ke změnám číselných kódů, a to z důvodu převzetí nových kódů podle nařízení Komise ES č. 2031/2001. Celní sazebník byl kromě toho doplněn o podpoložky „odpadní oleje“, a to:

27 109100 -obsahující polychlorované bifenyly (PCBs), polychlorované terfenyly (PCTs) nebo polybromované bifenyly (PBBs),

27 109900 -ostatní.

V příloze č. 15 vyhlášky č. 383/2001 Sb. je seznam látek, se kterými nesmějí být odpadní oleje smíšeny. Jsou to většinou látky, které zvyšují stupeň nebezpečnosti odpadního oleje, a znesnadňují či znemožňují jeho přepracování nebo i energetické využití jinde než ve spalovnách nebezpečných odpadů.

V příloze č. 16 téže vyhlášky jsou metody pro stanovení ukazatelů kvality odpadních olejů podle ČSN 656690 „Upotřebené ropné oleje regenerovatelné“, která je v revizi a po jejím schválení dojde ke změně přinejmenším metody stanovení PCB.

Schválena byla vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru výrobků a o obsahu roční zprávy o plnění povinností zpětného odběru.

Automobilové oleje

Citlivou, i když množstvím málo významnou položkou jsou automobilové odpadní oleje, vznikající při individuálních výměnách motorových a někdy i převodových olejů v soukromých vozidlech. Z prodeje motorových a převodových olejů v drobném fyzickým osobám lze soudit, že naprostá většina výměn se děje v servisech. Podle zkušenosti Benziny i jiných prodejců se doma mění kolem 3 % automobilových olejů.

Problém to však zatím je, a Koramo proto připravuje ve spolupráci s Benzinou a určitými dalšími partnery zřízení vhodné sítě sběrných míst u čerpacích stanic. Půjde nepochybně nejen o splnění požadavků zákona, nýbrž i o službu veřejnosti, avšak současně i těm dodavatelům olejů, kteří tuto zodpovědnost nepociťují.

Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu se zúčastnila v různých fázích přípravy zákona č.185/2001 a v rámci připomínkového řízení uplatňovala buď přímo nebo v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu pozměňovací návrhy. Některé byly zohledněny, jiné nikoliv.

ČAPPO si bylo vědomo, že nový zákon musí implementovat směrnice platné v EU a připomínky se mohou týkat jen otázek, které jsou řešeny na národní úrovni, poněvadž je směrnice neobsahují. Právě proto se však nemůžeme zbavit dojmu, že by bylo bývalo k prospěchu věci přidržet se více holandského modelu a domníváme se, že po vyhodnocení zkušeností, z nichž významnou bude zejména posouzení efektu na podíl sbíraných olejů v relaci k množství olejů uváděných na trh, k tomu v budoucnosti dojde.

Jak naplnit zákon

ČAPPO soustavně, zejména prostřednictvím své sekce Maziva, informuje své členské firmy o opatřeních na úseku sběru odpadních olejů i o práci skupiny STRATEGO. Projednává praktické kroky, jak účinně naplnit záměry zákona o odpadech. Jedná se o téma, které má silné vazby na Etická pravidla, k jejichž dodržování se členské firmy zavazují. Je třeba však přihlédnout k tomu, že ČAPPO je dobrovolnou organizací, mimo níž zatím zůstávají někteří i množstevně významní dovozci maziv. Ty ČAPPO nemůže ovlivňovat, což je nevýhoda oproti některým zemím, kde je členství v asociaci povinné. Promítne se to asi do praktických komplikací vzhledem k tomu, že zákonem byli jako „povinné osoby“ určeni výrobci a dovozci.

Za velký nedostatek ČAPPO pokládá nízkou hodnověrnost a vypovídací schopnost statistických dat, která jsou shromažďována o sběru odpadních olejů a která by měla být použita po analýze ke stanovení realistických cílů sběru jednotlivých skupin odpadních olejů. Matrice olejů, o nichž jsou data shromažďována, jsou sestaveny zastarale a netvoří ucelenou, soustavnou a vyčerpávající základnu. Jednotlivé skupiny nejsou popsány tak, aby respondenti byli schopni oleje správně a přiměřeně jednotně zatřídit. Na tomto tvrzení nemění nic fakt, že se jedná prakticky vždy o dokonalý překlad vzorů EU (Katalog odpadů). Vede to ke stejně nedokonalé konzistentnosti i v zahraničních údajích.

Vladimír Špička,

Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu

(Předneseno na konferenci Odpady a obce v rámci cyklu Odpadové dny 2002)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *